Page 24 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

stupeň ve vývoji lidské duchovnosti, který je založen na tomto přítomném pojetí a
pochopení. Musí se neustále brát v úvahu přibližnost, relativita a dynamická povaha
porozumění struktuře Nejvyššího, aby se vyhnulo jakékoli stagnaci, strnulosti,
jednostrannosti a lpění, na starých pojetích, protože ta se stávají v průběhu času
zastaralými a zaostávajícími.

V předložené struktuře Nejvyššího je možno vidět, že v Nejvyšším jsou všechny
kategorie v absolutní kondici. Není v nich nic relativní. Samou podstatou tohoto
rozpoložení je Absolutní jednota všech absolutních rysů, charakteristik, atributů a
jejich odvozenin, které dohromady obsahuje Absolutní jednost.

Absolutní jsoucno plus Absolutní bytí se tedy rovná Absolutnímu životu atd. Struktura
naznačuje, že v ní nejsou myslitelně žádné oddělenosti a protiklady. Samou svou
povahou je celá tato struktura neustále absolutně dynamická, aktivní a tvořivá.
Pasivní, negativní či strnulé kondice nejsou v této struktuře možné. Jsoucno nemůže
být bez bytí, bytí nemůže být bez jsoucna. Jsoucno je esencí a samým životem bytí.
Bytí je substancí, formou, projevem a procesem jsoucna. Život je ze stavu jsoucna
procesem bytí. Oba pojmy samy o sobě a ve své kombinaci označují neustálé, aktivní
rozpoložení, které pak znamená neustálý pohyb. Totéž se dá analogicky odvodit ze
všech ostatních aspektů shora popsané struktury.

Z toho plyne nutný závěr, že přijetí a předpoklad jakéhokoli negativního, protikladného
či pasivního stavu uvnitř struktury přirozenosti Nejvyššího je nepravdou a zkreslením.
Některá západní i východní mystická, duchovní či filosofická pojetí zakládají své ideje
na tomto oddělování, uvažujíce, že protikladné síly ve vesmíru jsou zdrojem pohybu a
základem života. Toto zkreslené a nesprávné pojetí pochází z nepochopení pravé
povahy života. Negativní, protikladná síla nastává, probíhá a stává se na základě toho,
že lidské bytosti k tomu vytvoří podmínky v procesu svého duchovního úpadku, jehož
zdůvodnění bude podáno v následující kapitole. Toto nedorozumění tedy pochází ze
záměrného ustanovení protikladných pojmů, jako např. jsoucna proti bytí, stavu proti
procesu, femininity ku maskulinitě, pozitivního ku negativnímu, dne vůči noci atd.
Chápe-li se slučovací funkce těchto kategorií, nelze žádnou kategorii samu o sobě
pojímat jako protikladnou, negativní či pasivní k jakékoli jiné. Jsou jen pozitivní,
aktivní stavy téže kategorie, které se rovnají Absolutní aktivitě. Tak například stav,
jsoucno, esence, láska, vůle, cítění, motivace, potence, femininita, svoboda, teplo atd.
jsou všechno aktivní stavy, neboť aktivita, produktivita a tvořivost jsou imanentní
samotné jejich povaze. Sama jejich povaha se projevuje aktivním, produktivním a
tvořivým bytím, procesem, substancí, moudrosti, rozumem, myšlením, inteligencí,
znalostí, maskulinitou, nezávislostí, světlem atd. a prostřednictvím toho všeho. Pečlivé
a hluboké zkoumání každé kategorie okamžitě upozorní na absolutně aktivní,
dynamickou a tvořivou povahu každé z nich. Tato povaha je absolutně imanentní všem
těmto kategoriím a každé z nich. Žádnou nelze vyloučit. Jakákoli opačná síla by do
této struktury uváděla pasivní, strnulý, negativní stav a rozpoložení, což by ji nakonec
mohlo zničit, a tak by nebylo žádného jsoucna a bytí, a tedy žádného života. Dvě síly
navzájem opačné by udržovaly podmínky absolutního a neustálého stavu nehybnosti.
Nemohl by nastat, probíhat a stát se žádný pohyb, a tak by ani nemohlo nastat,
proběhnout a stát se nic jiného. Pojetí Absolutní aktivity, Tvořivosti a Produktivity
všech kategorií bez výjimky se musí neustále brát v úvahu, chce-li se porozumět tomu,
jak a proč došlo k nastávání, probíhání a stávání se úpadku lidské duchovnosti. Je
nezbytné nebrat na zřetel nepravdivá a zkreslující učení o protikladných silách, která
jsou tak rozsáhle přijímána v mnohých duchovních, náboženských a filozofických
pojetích. Je to tradiční a konvenční přístup, který se musí navždy zcela odložit.
Jelikož každá absolutní kategorie ve struktuře Nejvyššího je absolutní, znamená to
tedy, že každá z nich obsahuje v sobě Absolutní přítomnost a Absolutní obsah každé