Page 184 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

v němž se může aktualizovat jeho vlastní činnost a uskutečnit jeho vlastní chování.

16. Ustavené sebeuvědomění a vytvořené vnímání sebe sama dává zrod schopnosti
odlišovat subjekt od objektu a oddělovat vnitřní a vnější vesmír. Jedinec se stává
vědomým své vlastní pozice, místa a situace jako subjektu ve vztahu k pozici, místu a
situaci něčeho či někoho jiného, jež či jenž se stává objektem.

17. To vede k ostrému rozlišování „já“ od „ty“, což vytváří hranice „já“ a jeho
osobního prostředí, prostoru a času a chrání to „já“ před vměšováním a rušením
všeho vnějšího od těchto hranic.

18. Taková situace vede k vytváření různých potřeb vlastního jsoucna, stavu a vlastní
esence, které se musí uspokojit, aby se zajistilo jednotlivcovo neustálé fungování
náležitým, správným a příjemným způsobem. To pak vede k utvoření požadavků na
proces bytí a na jeho substanci, který a která může poskytnout všechny příležitosti pro
uspokojení těchto esenciálně důležitých potřeb.

19. Z těchto utvořených potřeb se rodí přání být v co nejlepším možném stavu toho
nejlépe možného jsoucna. Z takto ustanovených tužeb se vyvíjí zájem o proces vlastní
existence a jejího bezpečného a pohodlného trvání.

20. Ten dává zrod důležité schopnosti volit z různých alternativ, které jsou k dispozici
pro udržování náležitého stavu jsoucna a jeho esence. Tato schopnost volit vytváří
proces rozhodování, v němž jedinec přichází k závěru, jaký výběr se má provést a jaké
důsledky by měl přinést.

21. Jakmile je vědomí volby ve vlastním jsoucnu a proces rozhodování je ve vlastním
bytí, vede to k ustanovení životné důležitého stavu veškeré pravé lidské přirozenosti -
k utvoření sklonů. Sklony určují kvalitu lidské psychiky a jejích voleb a rozhodnutí.
Ustanovují skutečnou základnu, na níž se mohou upotřebit následky a důsledky
vlastních aktivit a vlastního chování. Ustanovují vztahy a vedou k ním. Sklony vytvářejí
obsah, význam a účel vztahů.

22. Sklony a vztahy zakládají vnější postoje a pozice, které kdo zaujímá s ohledem na
sebe a na druhé, jakož i vzhledem k životu, vesmíru, Nejvyššímu a ke všem
záležitostem, které se k ním vztahují. Vnější postoje jsou ze stavu jsoucna a jeho
esence, jak se vnímají ve vztahu k jakémukoli jinému stavu jsoucna a jeho esenci,
zatímco pozice jsou z procesu bytí a jeho substance, jak se utvářejí vzhledem k
jakémukoli jinému procesu bytí a jeho substanci.

23. Takové uzpůsobení umožňuje utvoření rozličných orgánů duchovních, duševních,
emočních, intelektu, sexuálních a fyzických za účelem vysílání a přijímání informací o
stavu a procesu vlastního jsoucna a bytí. Na mechanistické úrovni se to objevuje ve
formě stimulů a reakčních interakcí.

Jelikož formování a iniciace takového uspořádání je výsledkem nejniternějších,
vnitřních a subjektivních stavů a procesů, jeho vznik se neodehrává v samotném
prostředí, jak naznačuje dogmatická a behaviorální pseudopsychologie současnosti.

V této souvislosti je prostředí jen extenzí, konkrétním projevem a „objektivizací“
vnitřních stavů a procesů lidské mysli, vybrané kvůli zvláštním reakcím v souladu s
popudy vybraných vnitřních aspektů sklonů a vztahů vlastního „já“. V tomto ohledu
nemůže být prostředí samo o sobě nikdy pravým zdrojem popudů reakcí lidské mysli,
protože tyto popudy tam byly promítnuty za účelem spuštění určitých typu reakcí,