Page 180 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

záležitostí. Ponechávají se zcela na rozhodnutí jedinců a jejich svědomí. Není
dovoleno nikomu, aby nad těmito záležitostmi vynášel jakékoli morální, společenské,
zákonné či náboženské soudy.

A totéž je pravdou ohledně práva zemřít. Nikdy se neumírá. Taková věc, jakou je smrt,
neexistuje. Opouští se pouze vlastní tělo. Umělé prostředky, které nutí život, aby
setrvával v těle, porušují jednotlivcovy volby a rozhodnutí. Nutí pouze ducha tohoto
jedince, aby udržoval hlídku nad tělem místo toho, aby pokračoval v důležité činnosti,
kterou chce vykonat v jiných dimenzích. Proto, když je zřejmé, že nejsou již přítomné
známky života, nemá se tělo nutit, aby fungovalo. Všechny umělé prostředky tohoto
donucování mají přestat a tělu se má dovolit, aby šlo svou přirozenou cestou. To
umožňuje větší svobodu volby jedincově duchu, jenž obsahuje skutečný život a
skutečnou individualitu, ať je nutné se navrátit k tělu a reaktivovat jeho funkce, nebo je
čas ho opustit nadobro.

Takové jsou pravé duchovní důsledky a souvislosti těchto dvou záležitostí.

Pravé lidské přirozenosti se nikdy neporozumí, jestliže se odvozuje z mozkových a
tělesných funkcí. Takové odvozování vede pouze k nesprávným pojetím, definicím a
závěrům, které nemají žádnou platnost v pravé skutečnosti.

Aby se správně porozumělo pravé lidské podstatě, je nutné pochopit proces stvoření.
Jak se tvrdí ve druhé kapitole první části této knihy, stvoření nastává, probíhá a stává
se z nestvořeného stavu, který je svou Absolutní esencí a Absolutní substancí, svým
Absolutním jsoucnem a Absolutním bytím, Absolutním životem v Sobě a Sebou.
Funkcí takového Absolutního života je Absolutní stav a Absolutní proces v jeho
Absolutní lásce a Absolutní moudrosti, což ustanovuje Absolutní „JÁ JSEM“. Není nic,
co jest, vyjma Absolutního „JÁ JSEM“. Jelikož tu kromě Absolutního „JÁ JSEM“ není
nic, cokoli existuje, existuje procesem nastávání, probíhání a stávání se z Absolutního
„JÁ JSEM“.

Prvotní je idea (verbum - slovo) jakéhokoli takového nastávání, probíhání a stávání se.
Za druhé je tu projevení se této ideje. Každá idea Absolutního „JÁ JSEM“ má kvůli
Absolutní povaze tohoto „JÁ JSEM“ sklon k tomu, aby byla. Protože je vytvořena v
„JÁ JSEM“ a protože vedle „JÁ JSEM“ není nic jiného, odráží tato idea všechny
principy, kategorie, atributy, odvozeniny, důsledky a následky tohoto „JÁ JSEM“.
Protože je tato idea založena a má základ v Absolutním „JÁ JSEM“, tíhne ke svému
Absolutnímu „JÁ JSEM“ relativnímu k Absolutnímu „JÁ JSEM“. Jelikož je Absolutní
„JÁ JSEM“ Absolutním vědomím a Absolutním sebeuvědoměním, má jakákoliv idea
také sklon být vědoma a sebevědoma relativně ke svému Absolutnímu zdroji.

Takže je každá taková idea nadělena vším z toho Absolutního relativně pouze k tomu
Absolutnímu. V tomto smyslu je stvoření v podstatě nadělením. Veškeré stvoření se
tudíž odehrává nadělením z Nejvyššího, kdož jest toto Absolutní „JÁ JSEM“.

Když nějaká idea sentientní entity nastane v Absolutním procesu myšlení Nejvyššího,
samou podstatou svého stavu a procesu tíhne ke svému probíhání a nakonec se určitě
stává. Taková idea je nadělena vším, co má Nejvyšší, relativně k Němu/Ní. Může to být
jen relativně, jelikož přenést a nadělit Absolutno v jeho celistvosti do něčeho, co musí
nejprve nastat, proběhnout a pak se nakonec stát, je nemožné. Důvodem je to, že
Absolutní je nestvořené, protože vždy jest. Podstatou nestvořenosti je její
Absolutnost. Tedy cokoli je stvořené, nemůže být samo o sobě Absolutnem, může ale
pouze relativně obsahovat všechny Absolutní Principy.
V této relativnosti je Absolutní přítomnost, jelikož je z Absolutna. Avšak v Absolutním