Page 182 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

Z něho každý nastává. Aby se v pravém smyslu nastávalo, je nutno uznat stav
takového nastávání v jsoucnu podobnosti. Toto uznání ustavuje pravý smysl vlastního
jsoucna.

Obraz Nejvyššího, kletý se přenáší do pravé lidské přirozenosti, ustanovuje její bytí. Z
něho každý probíhá. Aby se v pravém smyslu probíhalo, je nutno uznat proces
takového probíhání v bytí toho obrazu. Toto urvání zakládá pravý smysl vlastního bytí.
Kombinace pravého smyslu jsoucna a bytí vytváří základ či základnu vlastního stávání
se tím, čím kdo skutečné je.

3. Nadělení jsoucna ustanovuje konkrétní stav pravé lidské přirozenosti. Do tohoto
stavu jsou z Absolutního stavu přeneseny všechny zvláštní kategorie a principy ve své
relativní kondici. V tomto stavu se získá pocit prostoru vlastního jsoucna. Nadělení
bytím ustanovuje konkrétní proces pravé lidské přirozenosti. V tomto procesu se
přenáší z Absolutního procesu všechny zvláštní kategorie a principy ve své relativní
kondici. Tímto procesem se získává pocit subjektivního času své vlastní existence.

4. Stav pravé lidské přirozenosti ustanovuje její esenci. Esence je bází vlastního
jsoucna, která zahrnuje vše, co se vztahuje k podobě Nejvyššího. Proces pravé lidské
přirozenosti ustanovuje její substanci. Ta je pravou formou, jíž a z níž se projevuje
vlastní bytí. Je to forma obrazu Nejvyššího, která je substancí vlastního bytí.

5. Jakmile se ustanoví esence pravé lidské přirozenosti, dalším krokem je její oživení.
Takové oživení se uskuteční projekcí Absolutní lásky způsobem relativním k esenci
Absolutního jsoucna Nejvyššího. Projekce této lásky přináší do pravé lidské
přirozenosti pocit bytí naživu. Láska se tedy stává pravým zdrojem jejího života. Když
je utvořena substance pravé lidské přirozenosti, je dalším krokem její osvícení. Takové
osvícení se uskutečňuje projevem Absolutní moudrosti způsobem relativním k
substanci Absolutního bytí Nejvyššího. Projev této moudrosti přináší pocit vhledu do
pravé lidské přirozenosti. Moudrost se tedy stává pravou formou jejího životního
procesu.

6. Stav lásky pravé lidské přirozenosti vytváří její vůli k bytí. Láska chce být, aby
mohla dávat a přijímat, sdílet a oplácet. To je její pravá podstata. Toto chtění
ustanovuje vůli pravé lidské přirozenosti. Ta je jejím tvořivým principem. Jím a skrze
něj tvoří stavy a rozpoložení pro vyjádření takové lásky.

Proces moudrosti pravé lidské přirozenosti vytváří její rozumové procesy. Je její
rozumovostí a racionalitou. Ta vyvěrá z pociťování bytí za účelem vnímání. Moudrost
chce vnímat, aby měla správnou formu pro lásku, aby milovala moudře a náležitě. To
je pravou podstatou moudrosti. To je její pohonný princip. Dává to pohnutky k
vnímání, aby se ustanovil proces, kterým a skrze který se vše ve svém bytí řídí a uvádí
do pořádku, dávající tomu všemu pravou harmonii a krásu.

7. Vůle být vede k vložení smyslu zvláštnosti jednotlivcova vlastního života. Vůle je
zdrojem, ze kterého se do pravé lidské přirozenosti vkládá pocit vlastního
individuálního života. Jedinec tedy počíná mít pocit svého vlastního života. Ze svých
rozumových procesů získává schopnost porozumět svému vlastnímu životu, která
ustanovuje základnu, na níž vzniká všeobecné porozumění.

8. Smysl vlastního života dává pravé lidské přirozenosti základ, který iniciuje to, že se
objeví motivace. Z něho se jedinec motivuje, aby byl. Tato motivace vede k ustavení
obecných motivačních faktorů lidské přirozenosti.
Jakmile se ustanoví schopnost chápat vlastní život s jejím obecným faktorem