Page 183 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

porozumění, dává to popud k rozvoji inteligence pravé lidské přirozenosti. Inteligence
je rozlišující a odlišující faktor pravé lidské přirozenosti, který umožňuje její
přizpůsobování, její adaptaci, flexibilitu a mobilitu.

9. Faktory obecné motivace pravé lidské přirozenosti iniciují objevení se jejích pocitů a
emocí. Ty ustanovují v jedinci vlastní centrum jeho jsoucna, z něhož vyzařuje celkový
tón a způsob jeho života.

Z inteligence pravé lidské přirozenosti počíná její myšlení čili její proces myšlení, který
jí umožňuje zvažovat a určit směr jejího bytí.

10. Tón a způsob pocitů a emocí pravé lidské přirozenosti jí poskytuje uvědomění
vlastních schopností, což jí umožňuje se uplatnit a ocenit.

Z procesu myšlení pravé lidské přirozenosti se získává smysl pro poznatky, který vede
k utváření paměti těchto znalostí, které se mohou využít v čase a prostoru v souladu s
požadavky vlastního života. Utváření takové paměti dává zrod obecnému procesu
paměti pravé lidské přirozenosti ve formě pamatování, nezapomínání, zachovávání a
vybavování. Obecné poznatky se formují do shluků idejí, pojmů, symbolů a obrazů,
což dává pravé lidské přirozenosti schopnost abstraktního myšlení.

11. Z vědomí vlastní potence se utváří pocit identity. Jedinec náleží sobě. Z poznatků a
jejich zapamatování, idejí, pojmů, představ a symbolů se vyvíjí smysl „jáství“. Je to
„já“, kdo ví, pamatuje si, představuje si, myslí a vnímá.

12. Identita sebe sama vede k uvědomění vlastní svobody. Jediné ve svobodě má
vlastní jsoucno zajisté smysl a stává se esencí a stavem pravé lidské přirozenosti. Ze
získaného pocitu jáství se odehrává proces nezávislosti pravé lidské přirozenosti. Je
pravou substancí a pravou existencí jedincova života, která ustanovuje možnost
jakéhokoli smysluplného procesu jeho „já“.

13. Svoboda vlastního jsoucna a esence v jedincově stav iniciuje ustanovení pravého
sebeuvědomění. Touto svobodou a skrze ni se jeden stává vědomým vlastního
jsoucna a vlastní esence jako faktického, aktuálního, zkušeností daného a skutečného
stavu.

Nezávislost bytí a substance jedincova procesu vede k utvoření vlastního sebepojetí.
Jedinec může nyní pojímat své vlastní bytí a substanci jako faktický, aktuální,
zkušeností daný a skutečný proces.

14. Jakmile se plně dosáhne sebeuvědomění, pak je dovoleno utvořit postoj k sobě
samému. Nyní je možno zaujmout vůči sobě samému jistý postoj, což dává jedinci
pocit jsoucna někým ve stavu. Na straně druhé vede pojetí sebe sama k procesu
vnímání sebe sama, který jedinci umožňuje vnímat sebe sama v neustálém trvání
vlastního bytí.

15. Postoj k sobě samotnému vytváří potřebné aktivity vlastního jsoucna, skrze které
se jedinec aktualizuje v konkrétním vlastním stavu. Vnímání sebe sama dává zrod
potřebnému chování jedincova bytí, kterým se uskutečňuje v realitě svého vlastního
procesu.

Činnost a chování pravé lidské přirozenosti tedy určují vnitřními stavy a procesy, které
pak určují výběr vhodného prostředí, jež slouží jako spoušť pro ustanovené vzory
činností a způsobů chování pro vlastní já. Tak tedy jeden vytváří své vlastní prostředí,