Page 178 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI
P. 178

ČÁST II

                                             DUCHOVNÍ OBROZENÍ



                                                   Kapitola první



                                CHÁPÁNÍ PRAVÉ LIDSKÉ PŘIROZENOSTI








            Aby se pochopil a mohl sledovat proces duchovního obrození lidí na planetě Zemi, je
            nejprve nutno porozumět pravé lidské přirozenosti.


            Jak se uvedlo v první části této knihy, bylo v průběhu mnoha milionů let chápání pravé
            lidské přirozenosti zkresleno, zkaženo a zmrzačeno, aby se lidé odváděli pryč od
            duchovnosti.   Tento   zkreslený   náhled   neustále   moří   lidskou   mysl,   oslepuje   ji
            nepravdami vědeckých závěrů, které definují původ lidského života ze zdroje jiného
            než pravého.

            Falešnost těchto závěrů se v lidech neustále posiluje a omílá s pomocí argumentů,
            které   jsou  inspirovány   tím, že  lidský  život  jako by   měl  začátek   či konec.  Dvěma
            takovými záležitostmi, o kterých se v současnosti uvažuje, jsou právo na život a potrat
            a právo na smrt i na to, aby si umírající osobě mohl odebrat takzvaný podpůrný životní
            systém.

            Obě   tyto   záležitosti   jsou   založeny   na   zcela   a   úplně   nesprávných   předpokladech.
            Neustále   lze   slyšet   dvě   fráze:   Začátek   života   a   jeho   konec.   Neustále   se   opakují,
            poskytujíce lidem dojem a pevné přesvědčení, že život někdy někde skutečně začíná a
            někde a někdy jindy končí.


            Nesprávnost   a   ohavnost   těchto   tvrzení   vede   k   mnoha   omezením,   projekcím,
            očekáváním,   diktátům   a   kontroverzím,   které   jen   přispívají   k   obecnému   zmatku   a
            slepotě a ke kritickému rozpoložení všech lidských systémů.


            Podobná tvrzení jako tato by vedla k víře, že lidský život je úplně, zcela a naprosto
            závislý na funkcích fyzického těla a mozku. Funkce orgánů lidského těla a jeho mozku
            se   kladou   na  roveň  životu.   Přestanou-li  tyto  funkce   a   tělo   již  nereaguje,   život  je
            ukončen.   Tudíž   život   není   nic   víc   než   tělesné   funkce.   Toto   je   nejvíce   ohavnou
            nepravdou, kterou vědci, mnohá náboženství a zákon považují za pravdu a kterou
            ovlivňují smýšlení ostatních. Směšnost této situace lze ilustrovat na zákonech, které
            jsou sestavovány na základě těchto závěrů. A ještě více  směšné  jsou spory okolo
            záležitosti potratů a práva zemřít.

            Kdyby tito lidé jen chtěli vědět a pochopit, že život nezávisí na tělesných a mozkových
            funkcích, nemá v nich původ a nemá s nimi sám o sobě nic společného; že život je v
            těle, ale tělo není v životě, pak by se všechny tyto problémy staly nadbytečnými a
            nedůležitými a přestaly by být problémy vůbec.

            Individuální život a individuální lidské tělo slouží určité jednotlivé funkci. Když tato
            funkce splní svůj účel, tělo již není nutné. Taková funkce je kvůli své individuální
            povaze výsledkem svobodné volby každého jednotlivce se na ní z jistých důvodů
   173   174   175   176   177   178   179   180   181   182   183