Page 128 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

zvláštních kulturách, které pak určují obsah, účel, funkci a význam jakéhokoli
náboženství.

V pravém smyslu tedy náboženství v této situaci neučí lidi ničemu novému, ale pouze
udržuje tradiční a konvenční přístup k pojetí Nejvyššího a duchovnosti. Není a nemůže
zde být důraz na individuální, vnitřní odpovědnost za ustanovení pravého vztahu s
vlastním Stvořitelem, ale důraz se klade na následování tradic a zvyků bez jakékoli
změny. Jelikož je pravá duchovnost pojímatelná pouze v rámci niterné svobody volby
jednotlivce a jeho nezávislosti, cokoli, co nebere ohled na takové úvahy, nemůže mít
žádnou duchovnost. Proto všechna existující náboženství na planetě Zemi bez jakékoli
výjimky neobsahují ve své esenci a substanci vůbec žádnou duchovnost, a proto jsou
v nejzazším smyslu bez užitku.

Naneštěstí nejsou jen bez užitku, ale jsou též extrémně nebezpečná, neboť
udržováním tradic a zvyků se snaží tvrdě zardousit cokoli tvořivé, nové a dynamické.
Toto úsilí nakonec vede k duchovní smrti, což může dokonce vyústit ve fyzické zničení
člověčenstva. Je třeba si pamatovat, že každá kontraproduktivní duchovní akce má
svoji kontraproduktivní fyzickou či hmotnou reakci. Toto je zákon souvztažnosti.

Takové zničení duchovnosti bylo původním účelem, s jakým pseudostvořitelé
zfabrikovali pseudočlověčenstvo.

Ale v každé náboženské doktríně jsou zrnka pravdy, neboť všechny tyto doktríny
zdůrazňují duchovní principy. Důraz na tyto principy je správný, ale jejich definice,
jejich obsah, jejich chápání a jejich aplikace jsou zvrácené, nesprávné a překroucené.
To ale pomáhá si jasně uvědomit, co není pravým náboženstvím.

4. Takovéto přijetí a chápání náboženství vede k rozvoji velmi zvláštního životního
stylu, který se požaduje po všech příslušnících odpovídajícího náboženství. Jelikož se
v každé společnosti klade důraz na vnější hodnoty náboženství, je životní styl určován
těmito vnějšími požadavky, předpisy, stereotypy a očekáváními. Co je zde na Zemi
důležité, je vnější chování, vnější hra rolí a sebevyplňující se předpovědi takovýchto
stereotypů. Protože takový životní styl je nakonec určen zvyky a tradicemi zevních
kultur, duchovní život se shledává a pojímá jako početná tabu, omezení, zakazování a
ohraničení, která jsou v zásadě též zevní povahy.

Za takové situace je životní styl přesně determinován krok za krokem. Musí se jíst jen
určité jídlo a v určité dny, oblékat se jen určitým způsobem, dělat jen určené věci, říkat
jen určitá slova, mít jen určité pocity, projevy vůle, tužby a myšlenky, provádět jen
určitá cvičení, dýchat jen určitým způsobem, brát na zřetel jen určité věci atd. Seznam
takovýchto požadavků může být nekonečný.

Tyto věci mají tedy evidentně pouze vnější povahu. Považují se ale ZA něco, co má
skutečnou duchovní hodnotu, a pokud u nich někdo nesetrvává, není považován za
religiózně či duchovně založeného. Duchovní a náboženské založení se zde kladou
naroveň s dodržováním vnějších pravidel. Jakékoli existující náboženství na planetě
Zemi má takové požadavky. Selhání v jejich následování vede k vyloučení a zatracení k
věčnému utrpení.

V takovýchto požadavcích a zákazech se nenachází vůbec žádná duchovnost. Ve
skutečnosti vede tato situace k pohlcení i toho mála duchovnosti, které kdo může mít,
protože neustále nutí, aby byl zaneprázdněn zevním chováním a vnějšími pravidly,
která oddalují od vnitřní duchovnosti.