Page 124 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

ČÁST I

Kapitola pátá

DŮSLEDKY A DOPAD LIDSKÉHO DUCHOVNÍHO ÚPADKU
NA JEDNOTLIVÉ OBLASTI LIDSKÉHO ŽIVOTA,

LIDSKÝCH ČINNOSTÍ, SOUSTAV A VZTAHŮ

Jakmile byl umožněn duchovní úpadek a stal se životním stylem, vedlo to k rozvoji
pseudočlověčenstva; od té chvíle to ovlivňovalo, určovalo a definovalo veškeré oblasti
lidského života do nejmenšího detailu.

Obecný a globální popis takového úpadku předchází popisu jednotlivých oblastí,
jelikož je základnou a základem, na nichž se projevovaly a projevují veškeré
zvláštnosti tohoto úpadku a z nichž sestávaly a sestávají.

Dodatečně k obecným a globálním následkům a důsledkům tohoto úpadku rozvíjí
každá jednotlivá oblast lidského života své zvláštní rysy, prostředky a postoje, což
vede k jejich zvláštním následkům a důsledkům jako výsledku tohoto úpadku. Je tedy
nutné postoupit k popisu jeho výsledků v jednotlivých oblastech lidského života,
lidských aktivit, systémů a vztahů.

1. Každá sentientní entita, každý krok, každá úroveň a dimenze a jejich stupně i všichni
obyvatelé vesmíru mají hodnotu dle své postavení, postoje a vztahu vzhledem k
svému Stvořiteli - Nejvyššímu. Toto je nejdůležitější určující činitel duchovního stavu a
procesu každého a čehokoli. Tudíž pojem Nejvyššího, jaký má člověčenstvo, je
ústředním a závažným pojmem v chápání pravé duchovní povahy každé společnosti a
jejích členů. Lidská společnost není žádnou výjimkou. Bylo již předtím uvedeno, že
přítomná povaha a struktura lidských bytostí a jejich utvoření je výsledkem
pseudotvořivého úsilí pseudostvořitelů za účelem eliminace a zničení jakékoli
duchovnosti a za účelem stvoření jejich vlastní odlišné duchovnosti -
pseudoduchovnosti.

Protože si pseudotvůrci uvědomují důležitost získání základního pojmu a základní
ideje o Nejvyšším, toto bylo prvním cílem jejich zvrácenosti a překrucování.

Je několik způsobů, jak se to dá zařídit. Především se nenápadně vloudí idea možnosti
toho, že žádný Nejvyšší neexistuje, a tudíž hmota a příroda jsou jedinými zdroji života.
Za druhé se vytvoří idea mnoha bohů s odlišnými funkcemi, či tří bohů v některých
křesťanských náboženstvích. Taková idea ve své podstatě a formě nakonec vede k
popření jakéhokoli boha. Za třetí se nepozorovaně uvede idea abstraktního,
vzdáleného a nedotknutelného boha ve formě nějakých temných universálních
principů, které obsahují pojem Jednosti, ale bez jakéhokoli pojetí vztahovosti a
náležení. Tato idea ve své podstatě a formě též vede ke konečnému popření jakéhokoli
boha. Za čtvrté se nepozorovaně uvede idea, že jakékoli pochopení takového pojmu je
možné pouze ze zevního a vnějšího stupně, protože jedině zde může být přístupný
vnějším lidským smyslům a jimi dosažitelný.