Page 126 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

2. Z ustanoveného pojetí Nejvyššího odvozuje svůj smysl, obsah a použití pojem
duchovnosti obecně. Jak bylo mnohokrát před tím zdůrazněno, pravý smysl čehokoli
utvořeného, fungujícího a činného se může pojmout jedině z pravé duchovnosti. Pravé
duchovní principy jsou středem, životem a smyslem jakéhokoli takového snažení či
bytí. Protože ten je ve filosofickém smyslu „uvnitř“ jakéhokoli „vně“, může se to „vně“
chápat a odvozovat jedině z tohoto „uvnitř“.

Avšak všechny lidské hodnoty jsou vzhledem ke svému převrácení a přemístění v
nejzazším smyslu odvozeny z vnějšího čili zevního přírodního stupně. Proto je chápání
a zařazení duchovnosti také odvozeno z tohoto „vně“. Ve „vně“ mimo „uvnitř“ se
nenachází žádná duchovnost, neboť duchovnost vytváří všechny následné kroky a
jejich vnější stupně - to jest „vně“. Takže cokoli přírodního je následkem, důsledkem a
výsledkem duchovního stavu z „uvnitř“.

Jelikož je ale v pseudočlověčenstvu vše takříkajíc vzhůru nohama, považuje se
duchovnost buď za následek, výsledek a důsledek vnějšího zevního stupně - to jest
„vně“, nebo se zcela a úplně popírá, převrací, deformuje či nesprávně definuje.

Protože se klade důraz na vnější hodnoty duchovnosti, považují se jen tyto hodnoty za
duchovnost namísto pravé duchovnosti v sobě a o sobě. Takový postoj a pozice
vzhledem k duchovnosti vede k ustanovení všech druhů vnějších ceremonií, obřadu,
požadavků, zákazů, systémů pravidel a nařízení, které se považují za pravou
duchovnost. Jelikož, všechny tyto vnější obřady, pravidla, ceremonie, zákazy atd. jsou
vnější povahy, nelze v nich pojmout žádnou pravou duchovnost.

Ustanovení takových postupů vede k rozvoji tradic a zvyků, které určují, jak se má
duchovnost pojímat, chápat, vnímat a praktikovat. Cokoli, co se odchyluje od těchto
tradic a zvyků, se považuje za kacířské, zavrhuje se a odmítá.

Povaha duchovnosti je tedy dynamická. Lze ji pojímat v progresivních krocích, skrze
něž se stává více a více rozlišitelnou a stále těsnější a těsnější aproximací Nejvyššího.
Proto je jakékoli tradiční a konvenční chápání duchovnosti chápáním neexistující
duchovnosti, neboť se zakládá na neměnných a stagnujících pravidlech a systémech
nařízení, která neumožňují žádný pokrok. Taková situace je v protikladu k pravé
duchovnosti, dusí ji a v nejzazším smyslu vede k duchovní smrti.

Protože lidé jsou v zevnějšnostech duchovnosti, kde se nenachází žádná duchovnost
v sobě a o sobě, promítají zde všechny své vnější ideje, myšlenky, postoje, požadavky,
manipulace, zákazy a očekávání vzhledem k povaze duchovnosti. Namísto toho, aby si
její pojetí odvodili z ní samé, předepisují jí své vlastní projekce a subjektivní očekávání
z pozice svého vnějšího a zevního postoje.

A opět jsou v tomto druhu postoje obsažena zrnka pravdy. Negací, zavrhováním,
zvrácením a deformováním pravé duchovnosti potvrzují to, co není pravou
duchovností.

3. Vyvinuté a založené pojetí Nejvyššího a duchovnosti v sobě zahrnuje obsah, povahu
a funkci náboženství v každé dané společnosti. Pravým účelem náboženství v jeho ryzí
podobě je zdůrazňovat niterné poznání skutečnosti, že vše nastává, probíhá a stává se
pouze z jednoho zdroje - Nejvyššího a že ustanovení řádných a správných postojů,
vztahů a pozic vzhledem k Nejvyššímu je tím, co ustanovuje pravý život každé žijící
sentientní entity a její duchovnosti. Jelikož je toto ustanovení v pravém smyslu možné
jen z nejniternějšího duchovního stupně jakékoli vědomě vnímající entity a z niterného
uznání nutnosti tak učinit ve svobodném a nezávislém duchu, nemohou pocházet