Page 125 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

Pravým pojetím Nejvyššího je vždy niterný duchovní stav a proces v nejniternějším
stupni „uvnitř“, z něhož lze odvodit nejvíce se přibližující ideu Nejvyššího.

Všechen životní styl pseudočlověčenstva je ale přemístěn a přenesen z niterností do
vnější zevní úrovně, která se považuje za jedinou základnu a jediný zdroj pro vytváření
jakýchkoli závěrů a idejí. Z této pozice se pak vytvořil současný nesprávný pojem
Nejvyššího.

Tento pojem je podivnou kombinací ryzích atributů Nejvyššího, které se chápou ve
smyslu zevního stupně a používání jeho principů podle analogie s lidskými činnostmi,
myšlenkami, pocity, emocemi a subjektivními projekcemi a očekáváními toho, jakým
má Nejvyšší být, co má dělat a jak se má chovat. Z toho je zřejmé, že takový pojem
Nejvyššího obsahuje všechny atributy lidských tvorů, které jsou výsledkem
pseudotvořivého úsilí pseudotvůrců. Jelikož jsou takové atributy zvrácením a
deformací ryzích atributů, je v lidském pojetí Nejvyššího málo toho, co je pravé a
pravdivé.

Ačkoli se přijímá a chápe to, že Nejvyšší je Absolutní láskou a Absolutní moudrostí a
všemi ostatními absolutními kategoriemi, je pojetí takové lásky a moudrosti určeno
lidským uvažováním ohledně povahy takové lásky a moudrosti a jejího působení.
Výsledkem těchto projekcí a očekávání je směšný protiklad v lidském pojmu
Nejvyššího. Tentýž Nejvyšší, kdož je považován za Absolutní lásku a Moudrost, je
zároveň obávaným, nepřátelským, krutým, žárlivým, ničivým, trestajícím, zlým a
zavrhujícím lidi do pekel a připisují se mu mnohé jiné ohavnosti, které je možno vyčíst
z lidských vztahů, postojů a lidského chování. Takové pojetí vede k jinému ohavnému
závěru: Nejvyšší musí konat, chovat se, myslet a cítit, jak mu nařizují a přikazují církve
a náboženství: Ony určují, co je důležité a co ne, aby Nejvyšší konal, říkal, či nekonal a
neříkal.

Takový pojem a taková idea Nejvyššího nemá ovšem nic společného se skutečným
Nejvyšším.

Takže lidští tvorové stvořili svého vlastního „Boha“ dle svého vlastního obrazu a
podobenství, přisuzujíce tomuto „Bohu“ své vlastní rysy, pocity, emoce, žádosti,
manipulace, očekávání a všechny ostatní pseudolidské pseudohodnoty, zapomínajíce
na to, že původní sentientní entity byly stvořeny dle podoby a obrazu Nejvyššího. To
vede k rozvoji systémů víry, které nutí každého přijímat takového „Boha“ či takové
bohy jako jedinou možnou skutečnost. Jelikož je takový „Bůh“ výsledkem lidské
tvořivosti, neexistuje. Proto jsou ve své pravé podstatě a formě všechna pojetí
Nejvyššího a uctívání těchto pojetí, která v přítomnosti existují na planetě Zemi,
modloslužebnictvím. Takováto pojetí jsou čistými deformacemi pravdy. To bylo
účelem a cílem pseudotvůrců zničit jakékoli pravdivé pojetí Nejvyššího v lidské mysli.

Jako výsledek těchto překroucených pojetí byly vyvinuty systémy pravidel, nařízení,
výkladů, ceremonií, obřadů a postupů, které diktují, jak se má Nejvyšší pojímat,
pociťovat a chápat. Tyto sady pravidel pak vedou k ustanovení tradic a zvyků, které se
staly jedinými platnými kritérii formulací pojetí Nejvyššího. Jakákoli jiná kritéria se
považovala a považují za kacířství.

Jako u jiných pojetí, tak i pseudolidské překroucené pojetí Nejvyššího v sobě
obsahuje zrnka pravdy. Negací, zvrácením a pokroucením pravého pojmu Nejvyššího
se ve skutečnosti potvrzuje to, čím Nejvyšší není.