Page 127 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

žádné zevnější nátlaky, požadavky a předpisy, obřady a ceremonie z pravého
náboženství. Pravé náboženství má na mysli jen jeden účel - společné duchovní blaho
všech. Takové společné duchovní blaho je vždy určeno vnitřními sklony vnějšího
chování a vnějších aktivit u každého. Vyplývá-li něčí sklon z touhy po větším a větším
duchovním pokroku po žití života, který se více a více přibližuje k Nejvyššímu a
Jeho/Jejím absolutním kategoriím a principům, nachází se tento jedinec v pravém
duchovním náboženství.

Společné duchovní blaho z tohoto počínání a sklonu vyplývá ze skutečnosti, že čím
více se kdo stane duchovnějším, tím více se stává samým sebou, a čím více se kdo
stane samým sebou, tím větší a kvalitativnější je jeho příspěvek pro všeobecný
prospěch všech. Významné je zde to, že snaha být více duchovním je vlastní touze být
užitečnějším všem kvůli všem. To je to, co činí někoho skutečně samým sebou, a tedy
skutečně duchovním.

Toto určení se může uskutečnit pouze uvnitř individua bez jakéhokoli vnějšího vlivu.
Jakékoli vnější ovlivňování toho, aby někdo byl duchovním, nevychází z jedincovy
svobodné volby, ale z očekávání jistého chování bez jakéhokoli ohledu na vnitřní
motivaci.

Původně neexistovalo žádné vnější náboženství, známé teď u pseudočlověčenstva.
Původně byla znalost duchovních principů u každého vložena do jeho ducha a do jeho
mysli s uvědoměním, že nikdo nemusí setrvávat u těchto principů, když nechce. S
touto znalostí a svobodou volby bylo také vloženo poznání důsledků jakékoli volby.
Toto je pravým duchovním náboženstvím. Takové chápání náboženství ale
pseudotvůrci úplně vymazali z mysli lidských tvorů.

Jak se před tím uvádí, jsou současně existující lidské bytosti výsledkem podvodného
napálení zfabrikovaného pseudotvůrci za účelem zničení duchovnosti. Takovouto
fabrikací nastává vymístění a obrácení všech principů. Proto se veškerý důraz klade
na zevní hodnoty, což určuje, zakládá a ovlivňuje funkci jakéhokoli moderního
náboženství. V této souvislosti se náboženství nestává již vnitřní záležitostí a
individuální volbou a uvědomělostí, ale jen předmětem sledu určitých předpisů,
pravidel, ceremonií, obřadů a vnějších životních stylů, které se nijak neodvozují z
niterného, a tedy z duchovnosti.

Ve své podstatě a formě neobsahuje v sobě takové náboženství nic z duchovnosti
samé.

Jelikož je obsah takových náboženství vybudován z vnějších pozic a žádostí, nebere
ohled na jakékoli individuální potřeby. Namísto toho se vytváří stereotyp či standard,
co se týče toho, jaké by mělo být náboženství a co by mělo být jeho funkcí, který je
promítnut do každého a je jím propírán jeho mozek. Takové náboženství vytváří
stereotyp boha, stereotyp duchovnosti, stereotyp náboženství a stereotyp životního
stylu. Jelikož jsou všechny stereotypy jen projekcemi vnějších očekávání a tužeb v
různých situacích a těch, kdo je produkují, mnohá náboženství vstupují do jsoucna a
bytí v souladu s požadavky těchto situací. Nedostatek duchovnosti v těchto situacích
je ochuzuje o sjednocující princip. Sjednocující princip je životem pravé duchovnosti.
Proto jsou jednotlivé skupiny navzájem intolerantní a dogmatické ve svém
sebeospravedlňování se a ve své pseudovýjimečnosti. Protože jsou členové
pseudočlověčenstva ve své přirozenosti poháněni k vnějším hodnotám, mají sklon se
shlukovat kolem jakékoli dané situace, která je určena potřebou držet se falešných
hodnot. Takové shlukování vede k vytvoření grandiózních tradic a zvyků v jejich