Page 122 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

přírody a jejích zdrojů či se navždy zcela pozměňují, což nakonec vede k vytvoření
nehostinného a nepřátelského životního prostředí (k vyplňující se věštbě), což přináší
lidem mnoho katastrof a kataklyzmat a takzvaných nehod ohromných rozměrů a
neobvyklého charakteru.

20. Jelikož jsou všechny motivační činitele všech aktivit a produkčních činností
pseudočlověčenstva určeny jeho sobeckou sebestřednou povahou, není v těchto
aktivitách a produkcích žádný nejzazší ohled na prospěch veškerého člověčenstva, na
všeobecné blaho a užitek či na univerzální principy. Cokoli se vytváří, vytváří se s
nesprávnou motivací bez ohledu na to, že to má prospívat mnohým. Avšak prospěch
všech není účelem a cílem této produkce, ale jen prostředkem sobeckých a
sebestředných motivačních faktorů. Takový postoj vložili do mysli
pseudočlověčenstva jeho pseudostvořitelé jako součást plánu úplného zničení
duchovnosti.

Když někdo koná něco s ohledem na všeobecné blaho, stává se více duchovním. Ale
dělá-li něco kvůli sobě a užívá-li princip všeobecného blaha pro své vlastní sobecké
motivy a účely, stává se méně a méně duchovním, dokud nedosáhne bodu, kdy miluje
jen sebe a nenávidí cokoli a kohokoli jiného, neslouží-li podpoře jeho sobeckosti.
Sebeláska a nenávist vedou nakonec ke zničení duchovnosti obecně a vlastního života
jednotlivě, což je nejzazším cílem pseudočlověčenstva a což dává příklad konkrétní
odpovědi na otázku: jaké je to být bez jakékoli duchovnosti.

21. V pseudočlověčenství je vše zpřeházeno, zkaženo a zdeformováno, což vede k
rozvoji a ustanovení sebeuvědomění založeného na míře odpadnutí od pravé
duchovnosti. Čím větší je úpadek duchovnosti, tím větší je sebeuvědomění
pseudočlověčenstva. Takové sebeuvědomění není ovšem skutečným
sebeuvědoměním, ale pseudosebeuvědoměním. Skutečné sebeuvědomění je
postaveno na uvědomění přítomnosti Nejvyššího a každý stav uvědomění vede k větší
duchovnosti a rozvoji skutečného já. Avšak v pseudosebeuvědomění se vše hodnotí a
oceňuje dle skutečnosti, jak málo duchovnosti to obsahuje. Čím méně duchovnosti,
tím větší hodnota a cena a opačně: Čím více duchovnosti, tím méně je to hodnotné.

22. V pseudosebeuvědomění pseudočlověčenstva není místa pro skutečné duchovní
hodnoty života ani pro život sám. To u pseudočlověčenstva vede k rozvoji přístupu,
jehož výsledkem je arogance, nemilosrdnost, pýcha, velikášství, pompéznost a vlastní
ospravedlňování. Takové postoje nevyhnutelně vedou k fabrikaci, ospravedlňování a
užití prostředků hromadného ničení a rušení přirozeného vývoje Země. Není-li ceněn
skutečný život, ale namísto toho se uctívá pseudoživot, pak cokoli je ze skutečného
života, je nepřístojné, rušivé a pohromou pro pseudoživot, a tedy se to musí zničit.
Takový je následek neduchovního anebo pseudoduchovního uspořádání
pseudočlověčenstva. Kdyby se ponechalo samému sobě, důsledkem by bylo úplné a
konečné zničení veškerého života včetně jeho vlastního pseudoživota.

23. Přirozeným trendem skutečného života je neustálý pokrok každého a vše slouží
tomuto účelu. Takový trend je v uspořádání pseudočlověčenstva nemyslitelný.
Protože je toto uspořádání postaveno na protikladech k tomuto trendu, jsou všechny
snahy pseudočlověčenstva poháněny k závěrečnému potlačení lidského rozvoje ve
všech sférách života a k tomu, aby se podporovala vzdělaná nevědomost, což vylučuje
a uzavírá pravý zdroj ryzího poznání a základnu skutečného pokroku – duchovnost.
Tato tendence vyžaduje rozvoj pseudovědy, pseudovzdělání a pseudonáboženství,
které lidi udržují v úplné temnotě a slepotě, představujeme zfabrikované
pseudoskutečnosti jako reálné a reálná fakta jako pseudoskutečnost. Taková situace