Page 117 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

Naštěstí je však přirozeným kurzem jakéhokoli Stvoření věčný pokrokový rozvoj
duchovního obsahu. Pseudočlověčenstvo nabralo nepřirozený kurz, který se musí
neustále vnucovat, aby zachovávalo svůj status quo. Kvůli tomuto přirozenému
směřování ve vždy strnule tradiční a navyklé kultuře poskytuje Absolutní Božská
prozřetelnost Nejvyššího příležitosti k prolomení stagnujícího nahromadění a něco
nového se stává přístupným k přijetí, aby znovu zahájilo proces pokroku.

Kvůli přijatým zvykům a tradicím lidských kultur však cokoliv, co z nich vyplývá nebo
co se z nich vybuduje, vyplývá a buduje se z nesprávných a zkreslených předpokladů,
neboť všechny tradice a zvyky jsou samou svou povahou zastaralé a blokují jakýkoli
duchovní pokrok. Proto nikdo nemůže nikdy dojít k žádným rozumným závěrům o
pravém smyslu života a duchovnosti, když zakládá své závěry na tradicích a zvycích
jakékoli kultury.

Je velkým duchovním omylem věřit, že pravé pochopení a vysvětlení těchto hodnot je
možné pouze v rámci těchto kultur a jejich tradic a zvyků. Ve skutečnosti je pravdou
pravý opak: Aby se dospělo k jakýmkoli rozumným závěrům o životě, duchovnosti,
vesmíru a Nejvyšším, je třeba zcela, úplně a absolutně nebrat ohled na všechny a
jakékoli zvyky a tradice. Je nutné si pamatovat, že tradice a zvyky byly vytvořeny
pseudotvůrci, aby blokovaly a dusily skutečnou pravdu, která je vždy dynamická.
Tedy: Jedině když se přesáhnou všechny tradice a zvyky všech těchto kultur, může
vyvstat a být pojímán pravý význam života a duchovnosti.

10. Struktura pseudočlověčenstva je budována v zásadě na dvou pseudoprincipech:

První pseudoprincip tvrdí, že ve stvoření není nic duchovního. Stvoření a život jsou
výsledkem pouhé náhody bez toho, že by jakákoliv zvláštní „vnitřní“ či „vnější“
nezávislá síla způsobovala jejich vznik.

Druhý pseudoprincip, který protiřečí prvnímu, vytváří pseudoduchovnost; připouští a
uznává existencí zvláštní síly, která má dopad na život a na vytváření všeho Stvoření a
života, ale popisuje ji, vykládá a chápe záměrně zkresleně a přikládá ji nepravé osobě
či nepravým osobám.

Oba pseudoprincipy vytvořili pseudotvůrci v peklech a vštípili je pseudočlověčenství,
aby odvedli jeho příslušníky od pravé duchovnosti.

Ve své podstatě a formě plní oba pseudoprincipy stejný cíl: jeden popírá jakéhokoli
Stvořitele, druhý ustanovuje pseudostvořitele či více pseudostvořitelů, kteří nejsou
pravým Stvořitelem. Uznávání a uctívání pseudostvořitele či pseudostvořitelů, kteří
jsou relativní ke Stvoření a nemají Absolutní tvořivou moc, je jak neduchovní, tak i
odmítnutím existence jakéhokoli Stvořitele vůbec. Cokoli je stvořené a relativní,
neobsahuje v sobě žádnou duchovnost. Duchovnost se do toho může vštípit jedině
uznáním této relativity stvořeného k Absolutnímu Nejvyššímu a z Něho/Ní. Uctíváním
nepravé bytosti či vyznáváním překroucené duchovnosti se nikdo nestává duchovním.

Proto jsou všechna existující pojetí, všechny názory, systémy víry či náboženské
doktríny bez jakéhokoli vyloučení čehokoli ve své podstatě a formě vpravdě
materialistické a neobsahují v sobě žádnou duchovnost.

Protože jsou všechny náboženské doktríny vybudovány na překroucené duchovnosti
tradic a zvyků, všechny obsahují zrnka pravdy kvůli skutečnosti, že překrucují původní
pravé duchovní ideje. Je možno překroutit jen to, co je samo o sobě pravé a ryzí.