Page 114 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

negativní záměr již samou svou podstatou uzavírá dveře a přístup k nejniternějšímu
duchovnímu stupni.

Protože si ale pseudotvůrci uvědomují důležitost a nevyhnutelnost přežití tohoto
stupně, napodobují ho utvořením a produkováním ideje ústředně situované moci a
vlády, u níž se předpokládá, že vytváří vše a je za vše odpovědná. Aby však tato idea
nemohla přivádět příslušníky pseudočlověčenstva k poznání a přijetí Nejvyššího, bylo
do lidské mysli vloženo množství různých často sobě odporujících přístupů; definic,
výkladů a chápání, aby se zabránilo v nalezení skutečné pravdy. Tato situace vede k
zatemnění a nedorozumění ve vztahu k ideji pravé duchovnosti a pravého účelu a
fungování člověčenstva.

2. Jelikož všechny duchovní hodnoty je možno poznat a pojmout pouze z nitra, tj. z
nejniternějšího duchovního stupně, uzavřením či znetvořením tohoto stupně začne
existovat odlišný soubor hodnot oponujících duchovnosti. Jakmile se nejniternější
stupeň uzavře, nikdo se již neobrací dovnitř čili do „uvnitř“, kde se nacházejí ryzí
principy života a kde se nalézají jeho významy a účely, ale namísto toho se obrací
navenek k „vnějšímu“, kde nemohou začínat žádné skutečné hodnoty a kde ani nelze
takovým hodnotám náležitě porozumět. Nejzevnější čili vnější stupeň se tak stává
zdrojem a účelem života členů pseudospolečnosti. Protože ale není v tomto stupni
myslitelný žádný skutečný život, postuluje se v něm a z něho život umělý - v trvání
časově omezený. Časná povaha takového pseudoživota vede k závislosti a lpění na
jeho umělých pseudohodnotách, kterými se členové pseudočlověčenstva stávají
posedlí.

Takže všechny hodnoty života jsou umístěny v tom, co je odvozeno z vnějšího čili
přírodního stupně - do hmotných, pozemských, světských, fyzických a tělesných věcí,
statků a rozkoší, které samy o sobě mají malou nebo nemají žádnou duchovní
hodnotu. Protože takové hodnoty ale nejsou nepomíjivé a trvající, je účelem vlastnit
jich více a více. To vede k iluzi jejich věčného trvání. Potřeba být lepší společností,
lepším člověčenstvem či lepší lidskou bytostí je zaměněna potřebou mít více a lepších
hmotných statků, více a lepších fyzických tělesných rozkoší a všech jiných požitků.
Vše je tedy hodnoceno počtem a množstvím těchto statků a rozkoší v životě.

Tato situace nakonec vede ke lpění na tom, aby se tento život prodléval na Zemi,
jelikož „jedincovo srdce je tam, kde jsou jeho hmotné statky“. Jakékoli jiné možnosti
existence jiných životních hodnot se úzkostlivě vyhýbá, tato možnost se shledává
vágní a nejasnou, nedostupnou a nakonec se zcela odmítne. Pouze v neustálém
schraňování materiálních statků a hmotného fyzického a tělesného blahobytu a
uspokojení lze spatřovat nesmrtelnost. Každý tedy touží zanechat na Zemi své jméno
skrze své hmotné, fyzické a tělesné počínání a požitky, aby se zachovala iluze jeho
hmotné a fyzické nesmrtelnosti.

3. Pseudoduchovní obsah pseudočlověčenstva je nasměrován k zevnějšnostem a tyto
zevnějšnosti udržuje jako jedinou a možnou realitu. Zevnějšnosti nahrazují niternosti,
ve kterých je Nejvyšší. Proto se pojetí Boha buď zcela nebere na zřetel, nebo je
položeno na roveň s vnějšími hodnotami. Bůh je v této souvislosti pouze následkem či
důsledkem zevnějšností, ale není jejich Tvůrcem. Takový Bůh je ovšem pseudobůh,
jenž je uctíván a ceněn materiálními neduchovními prostředky a jejich prostřednictvím.
Ve své pravé podstatě a formě je to uctívání hmoty a přírody a všech hmotných
pomíjivých odvozenin. Takže pseudoživot pseudočlověčenstva je ve své esenci a
substanci mrtvou pseudoduchovností.