Page 113 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

Nejvyššího. Nejvyšší jej neustále využívá k tomu, aby přiváděl pseudočlověčenstvo do
pravé a ryzí podoby, z níž odvozuje svůj původ - do pravého a ryzího člověčenstva.
Povaha Absolutní prozřetelnosti Nejvyššího je taková, že může použít a využívá vše
negativní, aby to nakonec sloužilo dobrému účelu ve prospěch člověčenstva. Toto je
zákon Absolutní lásky a Absolutní moudrosti Nejvyššího.

Jakmile se tedy ustanoví pseudočlověčenstvo, funguje, působí a vyvíjí se dle
pseudoprincipů odmítání všeho pravého, původního a skutečně duchovního. To pak
vede k následujícím důsledkům a dopadům na jeho celkový vývoj:

1. Pravá duchovní struktura přirozenosti člověčenstva je buď zavržena, či potlačena a
uzavřena tak, že je jen malý, či není vůbec žádný přístup k jeho nejniternějšímu stupni,
který tvoří jeho ducha. Takže duch takového pseudočlověčenstva se zcela vytratí,
nebo projde zvrácenou přeměnou v pseudoducha, který napájí veškerou duši i
tělesnost pseudočlověčenstva falešnými principy, opačnými k pravým duchovním
principům. Pojem Nejvyššího je tímto pseudoduchem vypuzen nebo nahrazen
nesprávnou představou něčeho či někoho temného, nevýrazného a vzdáleného, co či
kdo nemůže v sobě mít nic zachytitelného či nemá žádný konkrétní souvztažný
význam. To nakonec vede k vytvoření ateismu, materialismu, panteismu a k množství
neduchovních náboženství.

Taková situace nutně vyžaduje uzavření přímého přístupu do nejniternějšího stupně,
takže nemůže být využíván jako zdroj pro vytváření více a větších neustále
devastujících situací, okolností a událostí, což by mohlo vést k úplnému zničení a
smrti všech členů pseudočlověčenstva.

Je třeba si zapamatovat, že nejniternější duchovní stupeň obsahuje ohromné znalosti
veškerých souvztažností, z nichž se může vytvořit jakákoli myslitelná situace, anebo je
ji možno z nich vyčíst a převrátit, jestliže toto úsilí není vedeno s dobrým úmyslem.
Naštěstí je negativnímu či zlému úmyslu vlastní, že se od nejniternějšího stupně jako
neexistujícího či nedůležitého odvrací nebo na něj nebere zřetel. Jak se však
příslušníci pseudočlověčenstva stávají ve svém snažení více „zmoudřelými“ a
pseudoznalými, mají v určitém okamžiku svého počínání sklon nalézt cestu zpět do
nejniternějšího duchovního stupně za účelem dosažení takového poznání. Jelikož se
to ale činí s krajně negativním záměrem, nezíská se z toho nic ryzího a pravého, ale jen
projekce vlastních očekávání, která jsou překroucením pravé skutečnosti. Je vlastní
povaze nejniternějšího duchovního stupně, že může být otevřen a přístupný jen kvůli
dobrému záměru. Dobrý úmysl je klíčem k pravé duchovnosti. Jak se takový klíč získá
či vytvoří, závisí na určení dobrého záměru.

Dobrý záměr se v tomto případě může definovat jako touha, přání a vůle poznávat, aby
jeden byl lepší lidskou bytostí; aby byl více duchovní a více uznával a přijímal
skutečnost, že veškeré Stvoření nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího a
Jeho/Jejích Absolutních principů; a aby sloužil, sdílel a oplácel všemu Stvoření, takže
se může zajistit všeobecné dobro a všeobecný prospěch - aby tedy byl veden
Nejvyšším.

Takový záměr postupně opětovně otvírá nejniternější duchovní stupeň v rozsahu
potřeb, které kdo v procesu svého duchovního pokroku má. Toto pravidlo se dá
ovšem použít i na člověčenstvo jako celek, neboť se před Nejvyšším jeví jako jedna
sentientní bytost.
Takový sklon není ale v pseudočlověčenství myslitelný, protože nebylo založeno na
pozitivních a ryzích duchovních principech, ale na jejich zkažení. Tudíž jsou v
konečném smyslu v této pseudospolečnosti přístupné jen negativní sklony. Jakýkoli