Page 115 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

4. Jelikož jsou všechny hodnoty takového pseudočlověčenstva přesunuty z niterností
do zevnějšností, vnitřní subjektivní obsah lidského života je podceňován a nepovažuje
se za tak důležitý, jako je vnější pozice, role a maska, dle níž se hodnotí každý
jednotlivec.

Duchovní blahobyt jednotlivce není již déle účelem takového pseudočlověčenstva.
Namísto toho se pseudočlověčenstvo stává samo sobě účelem a je zaměřené na cíl
svého vlastního udržování a zachování bez ohledu na kohokoli či cokoli jiného.
Individuum je tedy obětováno abstraktnímu nejasnému „celku“, který sám o sobě
nemá žádný účel a žádnou realitu. Individuum se již nepovažuje za celek sám o sobě a
společnost za celkový součet mnoha celků, ale namísto toho se jednotlivec považuje
za nahraditelnou a obětovatelnou část toho celku, který sám o sobě a v sobě nemá
žádnou hodnotu. To nakonec vede k úplnému přehlížení a nerespektování
individuálního života.

5. V pseudoduchovním pojetí pseudočlověčenstva neexistuje žádná idea pravé
jednoty, jednosti a harmonie jednotlivých celků. Popření pravých duchovních principů,
které zakládají tuto jednotu, jednost a harmonii jako odraz věčné přítomnosti
Nejvyššího, vede pouze k zevnímu potvrzení těchto principů. Jelikož je ale jejich
projevení se ve skutečnosti a v konkrétním životě člověčenstva možné jen skrze
vnitřní přijetí jejich existence, jsou obráceny v opak. Namísto jednoty je výsledkem
úplné rozdělení a rozložení; namísto jednosti je výsledkem frakcionalizace a
dezintegrace; a namísto harmonie je výsledkem nesoulad.

Takové pseudoprincipy nevyhnutelně vedou k rozvoji pseudočlověčenstva, které je
neslučitelně rozděleno do mnoha ras, národů, stran, politických systémů a mnoha
náboženství, z nichž každé je v neustálém protikladu k tomu druhému. Jejich zdánlivé
sjednocení se může udržovat jen silou, tresty, vyhrůžkami, podplácením či
úplatkářstvím.

Jednotící princip lze nalézt pouze v přijetí pravých duchovních principů. Protože je ale
účelem tohoto pseudočlověčenstva prokázání možnosti existence neduchovního
pseudočlověčenství, není žádná taková jednota ani pozorovatelná, ani možná, ani
proveditelná a je sotva kdy žádoucí. Tudíž jsou tyto rozštěpy, rozdělení, frakce,
manipulace a jiné negativní reakce nutnými důsledky a výsledky uspořádání
pseudočlověčenstva.

6. V pseudoduchovní struktuře pseudočlověčenstva, která předpokládá nutnost
existence mnoha ras, národů, skupin, stran, politických systémů, vlád, států a
náboženství, je vrozeným důsledkem rozvoj zvláštních ustanovení, institucí a úřadů,
které slouží zachování a udržování jejich vlastního uspořádání. Vše a každý, kdo není
v souladu s nařízeními takových ustanovení a institucí, se vyloučí a obětuje.
Ustanovení a instituce se stávají samoúčelnými a sebeudržujícími, pohlcujíce
jakoukoli potřebu pro uznání hodnoty a důstojnosti jednotlivce. V takovém uspořádání
neslouží ustanovení a instituce žádnému jednotlivci, ale každý jednotlivec je zvlášť
utvořenými okolnostmi donucen, aby sloužil těmto institucím a ustanovením a aby se
jimi institucionalizoval a aby jim byl oddán. Příslušníkům pseudočlověčenstva je v
mysl pečlivě vštěpována idea, že bez této struktury nemohou přežít. Aby se prokázala
pravdivost této ideje, je ustanoven, udržován a zachováván životní styl s vyloučením
všeho, co by mohlo jeho účastníky vést k víře, že jejich přežití je možné mimo tento
životní styl. To vede ke strnulému udržování, zachovávání a podporování struktury,
dokud se nestane všemocnou autoritou, která nahrazuje jakékoli individuální duchovní
potřeby. Tak se sama o sobě stává konformita, uniformita a příchylnost k jednomu
životnímu stylu žádoucím pravidlem a sebenapájejícím se systémem nahrazování.