Page 111 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

16. Pravé a ryzí člověčenstvo je v rukách Nejvyššího nástrojem a prostředkem pro
dosažení většího stupně celkového univerzálního poznání a pro jeho zvláštní použití,
které by se mohlo uskutečnit v každém jednotlivci. Každý jednotlivec tedy měl
prostřednictvím této zvláštní funkce člověčenstva přístup ke kumulativnímu součtu
všech dostupných poznatků všech jedinců, z nichž se člověčenstvo skládá. Všem byla
poskytnuta příležitost pro nerušenou tvůrčí snahu, stálý růst a zdokonalování všech
hodnot a systémů, které byly k dispozici pro celkové fungování člověčenstva.
Člověčenstvo se tedy stalo nevyčerpatelným zdrojem poznání pro každého, kdo má
touhu je použít pro svůj vlastní pokrok, zlepšení a růst. Čím lepším se kdo stal, tím se
stal více znalým, a tím se stalo lepším a více užitečnějším veškeré lidstvo. Tato
vzájemná interakce vytvářela větší vnímání Absolutní přítomnosti Nejvyššího. To vedlo
k většímu duchovnímu uvědomění a štěstí každého jednotlivce.

17. Sebeuvědomění pravého a ryzího člověčenstva bylo vždy určeno a založeno
přijetím faktu, že není samoúčelné ani není jeho jediným cílem. Jeho účelem bylo
znásobení všeho, co nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího, aby tak bylo vše
neustále k dispozici každému jednotlivci v mnohem větší míře a větším rozsahu, než v
jakém by to mohl sám vnímat nebo mít. Takové znásobení se stává základnou a
základem duchovního pokroku každé jednotlivé osoby. Bez tohoto zmnožení by se
zdroje, které má kdo k dispozici, mohly vyčerpat kvůli jeho relativnímu rozpoložení. To
by vedlo k duchovní a všeobecné duševní stagnaci a nakonec ke smrti. Protože v
kumulativním součtu všeho jako v celku reprezentovaném člověčenstvem sídlí
Absolutnost Nejvyššího, kvůli tomuto znásobení člověčenstvem a s jeho pomocí se
nemůže nikomu stát, že by mu došly příležitosti k růstu, tvořivosti a produktivitě, které
udržují život. Toto je tedy pravým účelem a cílem fungování člověčenstva.

18. Pravé a ryzí člověčenstvo v plnosti své funkce je - jako jednota, jedinost a
harmonie projevení se nekonečného počtu a nekonečných variací veškerých
zkušeností a vyjádření všech jeho členů - příkladem působení Absolutní Božské
prozřetelnosti Nejvyššího, kdož jest Absolutním jedním. Tudíž byl každý náležitý vztah
založen na základě poměru dvou jednotlivců. Mnohost byla znásobením Absolutního
jednoho. Proto nebylo člověčenstvo samo o sobě účelem a cílem stvoření, neboť by
se na takové bázi nemohl založit žádný vztah k Nejvyššímu. Každý má s někým vztah
na základě svobodné volby. Duchovní i jiné výdobytky a vymoženosti člověčenstva
jako celku by se nemohly dostat k samotnému jednotlivci, pokud tento jednotlivec
nepřispěje ze svého vlastního svobodného rozhodnutí k celku výdobytku
člověčenstva. Jenom jednotlivci soudí a jsou souzeni. Člověčenstvo samo nemůže
soudit a být souzeno. Bylo souzeno a soudilo jen kvůli jednotlivcům a těmi jednotlivci,
ze kterých se skládá, za účelem a z důvodů, které byly uvedeny výše.

To bylo tedy ryzím a pravým smyslem utvoření člověčenstva, než pseudotvůrci
započali lidský duchovní úpadek. Takové bylo uspořádání původního člověčenstva na
planetě Zemi až do doby obratu, kdy započal postupný úpadek duchovnosti.

Jakmile se uskutečnilo popření základních principů duchovnosti, které jsou za
veškerým Stvořením, celkový smysl, funkce a účel člověčenstva jako celku se změnily.
Postupná ztráta potřeby uznávat fakt, že vše se odvozuje z duchovních principů
Nejvyššího, vede k úplně odchylnému vývoji a působení člověčenstva jako celku.

Je zřejmé, že jestliže se přehlíží, znehodnocuje či pojímá jako výsledek náhodného
fungování hmoty duchovní zdroj, základna a báze, ze kterých je vybudován pravý
smysl života, neshledává se ve fungování a působení takového člověčenstva nic