Page 81 - pzncelek

Částí takové vůle, úmyslu, přání, touhy atd. je pokorné přiznání a přijetí duchovního faktu,
že jedinec je s to si usmyslet, mít v úmyslu, žádat, chtít, přát si atd. cokoli dobré, pozitivní a
moudré pro sebe, ostatní, Pána, život a celé stvoření pouze z přítomnosti a přítomností
Nejvyššího ve své Niterné mysli. Takže jedinec může být takový pouze z Pána. Toto je sám
duchovní princip vůle a jejího praktického využití. Fakticky je to druhý důležitý axiom
duchovního života.

3. Způsob každodenního cítění. Každý je v neustálé modalitě cítění. Cokoli si jedinec myslí
nebo chce, je doprovázeno jeho pocity. Pociťuje své myšlení a chtění. Proto k tomu, aby
pozitivní myšlení a pozitivní chtění bylo kompletní ve své duchovní i praktické modalitě
jsoucna a bytí, je nezbytné také procvičovat pozitivní pocity. Bez ohledu na to, jak pozitivní
jeden může být ve svém myšlení a chtění, pokud necítí pozitivně, nemůže být plně
pozitivním, a tedy plně duchovním. První krok v tomto ohledu je přiznání a přijetí toho, že
všechny pocity jsou u jednoho vytvářeny a iniciovány ve svých duchovních ideách,
myšlenkách a pojetích v jeho niternostech čili Niterné mysli. Toto je jejich teoretická i
faktická báze a základ, esence a substance. Jejich praktická použitelnost je ze stanoviska
pravého duchovního obsahu v tom, že se cvičí pozitivní, rozkošné, radostné, příjemné a
šťastné pociťování sebe samého, ostatních, Pána, života a veškerého Stvoření. Taková
modalita cítění je samou modalitou. Toto jsou opravdové pocity. Cokoliv opačného k
takovýmto nebo podobným pocitům nemá původ v pravé duchovní realitě a principech,
tudíž se nemůže považovat za nic. Negativní pocity jsou to, co jako padělané, vnucované a
vštěpované pekly realizují lidé, kteří to přijímají a praktikují. Konec konců, co činí pocit
reálným? To, že ho jeden přijme a dovolí ho sám sobě pocítit.

Toto je důvod, proč se radí neustále procvičovat soulad vlastního myšlení a chtění s
vlastními city tak, že se může více a více udržovat pozitivní způsob jejich vyjádření a dojmu
ve vlastním životě.
A opět je nemožné cítit pozitivně sebe, ostatní nebo Pána, pokud jeden zároveň nepociťuje
pozitivně Pána, druhé a sebe samého.

Jako třetí axiom tohoto duchovního principu života se radí pokorně přiznat a přijmout fakt,
že každý je schopen pozitivního, radostného, rozkošného, příjemného, šťastného atd.
pociťování sebe samého, jiných i Pána, života i veškerého stvoření pouze z přítomnosti a
přítomností Nejvyššího ve své Niterné mysli, která je jediným možným zdrojem, původcem,
podporovatelem a udržovatelem takovýchto pozitivních pocitů spolu s pozitivním myšlením
a chtěním a jejich neustálého souladu.

4. Způsob každodenního jednání a chování. Každý je v neustálém módu jednání a chování.
Dokonce když jeden zdánlivě nic nedělá, je to jeho modalita jednání a chování - nedělat nic.
Jednání a chování se lze považovat za následek a důsledek způsobu vlastního myšlení,
chtění a cítění. Jsou to projevené konkretizace ryzích duchovních idejí, myšlenek, konceptů
atd. vzniklých a počatých ve vlastních niternostech čili Niterné mysli. V jistém smyslu jsou
to vitální praktická potvrzení a stvrzení jednoty, jednosti a harmonie duchovních,
mentálních a fyzických modalit fungování. Bez nich jsou duchovní a mentální modality jako
duch a duše bez formy. Na druhé straně jsou jakékoliv aktivity a chování v sobě a sebou
bezvýznamné a neužitečné, jestliže neslouží takovýmto stvrzením a potvrzením jejich
duchovního a duševního původu a započetí v posloupnosti hierarchie duchovní organizace
- od niternějšího (duchovních idejí, myšlenek a pojetí), přes intermediální (duševnost,
duševní činnost - myšlení, chtění, cítění) k jejich nejzevnějšímu (chování, aktivity, jednání a
postoje). Toto je opravdový teoretický princip duchovnosti.

Co se jejich praktického využití týče, radí se, aby jeden byl duchovní, procvičovat se v
každém úsilí jednat a chovat se ohledně sebe sama, jiných, Pána, života a celého Stvoření z
vlastního pozitivního myšlení, chtění a cítění - pozitivně, ohleduplně laskavě, empaticky,
soucitně, s odpuštěním, láskyplně, spravedlivě, objektivně a moudře.
Proto se jedinci radí cvičit ve svém každodenním životě vynakládat úsilí, aby jednal, choval
se a získal pozitivní způsob za účelem dosažení pozitivních postojů. Tím, že tak činí, jedná a
chová se opravdu duchovně. Jakýkoli jiný druh a způsob jednání a chování je neduchovní a