Page 76 - pzncelek

metodami (ačkoli pokud se jedinec spoléhá na své niternosti - „uvnitř“, je schopný
postřehnout takový důkaz v čemkoli). Je to znak pravé duchovní zralosti a moudrosti od
Nejvyššího být s to se spolehnout na své niternosti bez nutnosti hledat v prvé řadě důkaz
jejich existence v zevnějšnostech a pouze pak podpořit a potvrdit svoje vnitřní náhledy
zevními faktory. Tato metoda vede ke schopnosti objevit a vidět dostatečný důkaz
duchovních principů působících v zevnějšnostech. Jiný způsob uzavírá dveře k duchovním
principům a oslepuje jedince v jeho vnímání pravé reality.

Principem zde není se snažit hledat důkaz takové existence duchovních principů mimo
niternosti a pouze přístupem ze zevnějšností a smyslových vjemů. Jakýkoliv takovýto
průzkum musí začít u vlastních niterností a potom může pokročit k zevnějšnostem. Všem
takovým zkoumáním musí dle samých principů duchovnosti předcházet subjektivní,
individuální a svobodné přijetí duchovních principů, jež může a smí určit nejlepší možnou,
nejspolehlivější a nejplatnější cestu pro prozkoumávání, objevování a potvrzení jejich
jsoucna a bytí. Jakékoli ostatní metody průzkumu jsou odsouzeny skončit v úplné
deformaci a zkaženosti - ateismu, panteismu a odmítání pravého života a duchovnosti. Celá
historie lidstva je dobrým příkladem této tragédie.
Věc se má tak, že hledat důkaz života vně života nebo, v tomto případě, hledat důkaz
duchovnosti vně duchovnosti vede k tomu, že se jejího důkazu nedostává, protože není nic
vně mimo od tohoto uvnitř. Filosoficky řečeno žádné „vně“ nemůže existovat nebo být bez
svého „uvnitř“. Pokusit se dokázat existenci „uvnitř“ není ve „vně“. Jediná cesta, jak lze
něco dokázat, je směrem od „uvnitř“ k „vně“. V takovém případě může být pravá
přirozenost „vně“ náležitě a správně pochopena a poznána. Jinak by jeden dosáhl jen velmi
mnoha deformací a falešných závěrů ohledně povahy života, duchovnosti, vesmíru a hmoty.
Tento princip lze považovat za důležitý axiom principů duchovnosti.

3. Princip duchovní kvality a následného určení stupně duchovní manifestace ve formě její
kvantity. Duchovnost je dle své esence, substance a přirozenosti pravou kvalitou všech
Jsoucen a Bytí. Protože kvalita nemůže být určena pouze relativistickými kategoriemi
prostorovo-časového kontinua, její manifestace v jsoucnu a bytí je určena stupněm
duchovní vnímavosti nekonečného počtu různých příjemců. Jejich pozice, stav, proces a
kondice, pokud se týká blízkosti duchovní kvality, určuje množství duchovní kvality, kterou
je jedině ochotný a schopný přijmout dle své volby. Skutečnost takového stupně určuje
kvantitu duchovní kvality s ohledem na prostorovo-časové lineární kontinuum jedincova
jsoucna a bytí. Rozměr subjektivního vnímání duchovní kvality s ohledem na Absolutní Stav
a Proces Duchovní kvality Nejvyššího určuje její kvantifikaci společně s faktem, kolik
pravého duchovního života se odhalí v jednom a každém jednotlivci.
Ačkoli jeden může a smí být zevně naživu prostřednictvím infinitesimálně malého vnímání
duchovní kvality z Nejvyššího, vnitřní obsah jeho života a užitečnosti manifestace
jakéhokoliv individuálního života je přímo úměrný míře a stupni vnímání duchovní kvality
od jeho Absolutního zdroje v Nejvyšším.

4. Princip duchovní reality. Je pouze jedna realita v jsoucnu a bytí - duchovnost. Jsouc
stavem a procesem Absolutního Sebeuvědomění Nejvyššího, je duchovnost realitou v sobě
a sebou. Mimo duchovnost nemůže být ani existovat nic jiného. Z toho důvodu realita
všeho ostatního, ať je to cokoli či kdokoli, závisí na duchovní realitě, odvozuje se z ní a je
jejím prodloužením.

Jakékoliv jiné pojetí reality vede k ustanovení nereálných módů pseudo-existence, která se
velmi často v materialistických termínech označují jako tzv. objektivní realita. Taková realita
neexistuje.

Jediná objektivní realita v jsoucnu a bytí je niterná realita duchovnosti. Niterný stav a
proces duchovní reality ustanovuje jedinou duchovně možnou objektivní realitu. Žádná jiná
objektivní realita v sobě a sebou není schopná přijmout jakoukoliv formu reality. Tudíž
cokoli je a existuje, je a existuje z duchovní reality a duchovní realitou. Tento duchovní
princip lze považovat za další duchovní axiom.