Page 80 - pzncelek

Pánu pochází z duchovní esence a substance a jejich duchovních idejí, myšlenek a pojetí.
Druhým důležitým krokem je praktické každodenní cvičení (prostřednictvím různých
aktivních módů soustředění se, autohypnózy, meditace, sebeuvědomování se a
uvědomování si svého vlastního myšlení atd.) pozitivního myšlení o sobě, ostatních, o
Pánu, životě a celém Stvoření. Toto je opravdové duchovní myšlení. Z toho pramení další
důležitý krok - z tohoto pozitivního duchovního myšlení vybudovat pozitivní duchovní
pojímání, vnímání, podobu a obraz sebe sama a pojetí, vnímání, podobu a obraz jiných,
života, stvoření a v nejzazším smyslu i Nejvyššího. Toto pozitivní nebo duchovní myšlení
nemůže v životě kohokoli nastat a opravdu se uchytit, pokud nepřijme Jsoucno a Bytí
Nejvyššího, Pána, Boha, Stvořitele, Ježíše Krista nebo jakkoli se Absolutní bytost a Entita
nazývá. (Na jménech nezáleží - viz principy duchovní homogenity.) Přijetí tohoto faktu je
samotnou esencí a substancí pozitivního, to jest duchovního myšlení.
Jedinec nemůže moc dobře myslet pozitivně, a tedy duchovně, když popírá takové jsoucno
a bytí. Obsah popírání nemá sám o sobě nic pozitivního a duchovního. (Pozitivní myšlení je
vždy duchovní. Není možné žádné jiné pozitivní myšlení než duchovní.) To je také pravda o
negativních stavech. Popírání negativního stavu je neduchovním, nepozitivním myšlením.
Aby byl pozitivní, jeden nemůže popírat fakt existence, v tomto případě, negativního stavu.
Takovéto popření by od něj odnímalo možnost ho přemoci, bojovat s ním, nebýt jím dotčen,
nedovolit mu se zachytit ve vlastním myšlení a životě a nakonec ho úplně ovládnout.
Proto je potom duchovně i prakticky nemožné pozitivně myslet a být pozitivní, jestliže se
popírá bytí a jsoucno Boha. Bez ohledu na to, nakolik jeden usiluje smýšlet o sobě a
druhých jako o hodnotných, cenných a jedinečných, nemůže v tom nikdy uspět, jestliže
takto zároveň nesmýšlí o Nejvyšším, protože tím eliminuje samotný zdroj Absolutně
pozitivního myšlení - Nejvyššího. Toto je duchovně - praktický axiom života a žití. Je nutné
nejprve přijmout tento axiom, aby se vybudovala jakákoli filosofie života i duchovnosti. Bez
tohoto přijetí je vše ve vlastním počínání úplně zbytečné a je to mrhání časem.
A opak je také pravdou. Je zhola nemožné pozitivně smýšlet o Pánu a ostatních, a tedy být
v pravdě duchovní, jestliže se zároveň nesmýšlí stejným způsobem o sobě. Podobně je
nemožné pozitivně smýšlet o sobě a o Pánu, pokud se zároveň nesmýšlí pozitivně o
ostatních. Každá situace přináší prvek negativity, která otravuje, eliminuje a ruší pravou
duchovnost a pozitivní myšlení.

Duchovní principy stanoví, že každý je naživu a žijící neustálou přítomností Nejvyššího
uvnitř jeho Niterné mysli. Nadto také stanoví, že nikdo se nemůže vztahovat s Nejvyšším a
ostatními žádným jiným způsobem než skrze sebe a sebou. To je důvod, proč je pozitivní či
duchovní myšlení nemožné, pokud jeden z těchto vitálních elementů chybí nebo je
eliminován. Takže aby bylo jedincovo myšlení pozitivní a duchovní, je nutné, aby souběžně
a zároveň pozitivně smýšlel o sobě, druhých a o Nejvyšším bez ohledu na to, zda ostatní
takto smýšlejí nebo tuto definici pozitivního smýšlení přijímají či nikoli.

Jestliže jedinec poctivě procvičuje tento druh myšlení, splňuje důležitou část požadavku
uplatňování duchovních principů života ve svém každodenním žití.

2. Způsob každodenního chtění. Druhou částí takového požadavku je usmyslit si, žádat,
chtít a přát si a zamýšlet, aby se tyto duchovní principy staly součástí svého každodenního
usilování a snažení, aby se staly jedinými motivujícími faktory vlastní vůle a úmyslu. Jeden
chce, požaduje, přeje si a zamýšlí jen vše dobré pro sebe, ostatní, Pána, život a celé
Stvoření. Takovéto ohnisko a obsah jeho vůle a úmyslů z něj dělá opravdu duchovní,
hodnotnou, drahocennou a respektovanou osobu.

Proto se tudíž radí procvičovat ve svém každodenním životě a žití nejen takové pozitivní
smýšlení o sobě, ostatních, Pánu, životě a Stvoření atd., ale i chtít, žádat, přát si a zahrnout
tyto pozitivní myšlenky do svého srdce a mysli. Touto cestou se vlastní pozitivní myšlení
stává aktualizovanou manifestací.

Opakuje se ještě jednou, v tomto praktickém principu je nemožné chtít, mít v úmyslu atd.
cokoli dobré, pozitivní a moudré pro sebe, nečiní-li se tak zároveň pro Pána i jiné a opačně.