Page 133 - pzncelek

5. Získání správného a náležitého pojímání a představy sebe sama a pojetí představy
Nejvyššího a druhých jeden bude mít náležitý nástroj pro opětovné zhodnocení a změnu
významu, obsahu a účelu života. Především si jeden přizná a řekne, že skutečný význam,
obsah a účel života není takový, jaký se zdá být. Není v zevních, vnějších a k „vně“ patřících
záležitostech o sobě a v sobě, ale může být pouze ve vlastní Niterné mysli od Nejvyššího v
ní.

Jeden tudíž vchází do vlastní Niterné mysli k Nejvyššímu a žádá o pomoc při stanovení
správné, náležité a pravé definice života a jeho obsahu, významu a účelu obecně z hlediska
vlastního jedinečného projevování se a vlastních potřeb zvlášť.
Maje především ustanoveno správné a náležité pojetí Nejvyššího - že Nejvyšší, jako
Absolutní a jediný zdroj života, je vždy pozitivní a dobrý, jeden se stává uvědomělým
hlavního obecného principu života, který říká, že život je vždy pro milování, radost, rozkoš,
potěšení, zábavu, sdílení, vzájemný prospěch, společné blaho a pro ostatní blaženství. Nic
negativního či protivného nemůže být a existovat v pravém životě nebo pocházet z pravého
života, kterým je Nejvyšší.

Tento duchovní princip života poskytuje ideu obecného účelu opravdového života a toho,
jak z něho lze odvodit jeho zvláštní účel s ohledem na vlastní jedinečný život. Tento účel byl
definován v „Principech duchovní hypnózy“ a v „Základech lidské duchovnosti“.
6. Jakmile je stanoveno náležité a správné pojetí, obsah a účel života, začíná nový krok
změnou definice a uplatňování pravých hodnot a priorit života. Jeden se ptá: „Jaké jsou
opravdové a ryzí hodnoty života a jaké jsou správné priority věcí v mém každodenním
žití ?“ Tento dotaz začíná připuštěním, že pravé hodnoty a priority života nejsou tím, co si
lidé myslí či přijímají, že jsou. Opravdové hodnoty a priority života nelze nalézt a umístit do
různých zevních, vnějších předmětů potřeby fyzického a prostředím daného žití v sobě a o
sobě. Pravé hodnoty života jsou spatřovány v duchovních principech života, ve vlastních
niternostech, ve vlastní Niterné mysli a, což je nejdůležitější, v přítomnosti Nejvyššího ve
vlastní Niterné mysli. Odtud se odvozuje vše ostatní.
Ustanovení tohoto faktu vede k ustanovení náležitých a duchovně správných priorit věcí a
činností ve vlastním každodenním životě. Jeden počíná brát v úvahu typy aktivit, které
vedou k hlubšímu, lepšímu a vhodnějšímu poznání a chápání sebe samého, druhých a
Nejvyššího. Takové aktivity se stávají nejvyššími a nejdůležitějšími prioritami ve vlastním
životě, vedoucími k ustanovení nového náležitého a správného hierarchického uspořádání
organizace pro každodenní žití.

7. Ustanovení náležitých a správných hodnot a priorit ve vlastním životě vede k zevrubným
změnám ve struktuře a dynamice každodenního žití. Začíná se s procesem opětovného
zhodnocení významu, účelu a potřeb rozličných tradic, zvyků, konvencí, kultur, institucí,
manželství, rodinného života atd., které stále napadají vlastní život a mysl snažíce se
jednoho ovlivnit a velmi často donutit, aby zanechal své jedinečné osobnosti a přilnul a
uvykl jejich diktátům a požadavkům. Jeden uzná, že tyto diktáty a požadavky sotva
přicházejí z nitra, ale namísto toho přicházejí z vnějšku, kde není žádný pravý a ryzí život.
Zde se radí poradit se s Nejvyšším ve vlastní Niterné mysli, aby se stanovily a extrahovaly
pozitivní elementy, pokud jsou zde vůbec nějaké, které by mohly v těchto ustanoveních
existovat. Tyto pozitivní elementy jsou pak uznány a přijaty v souladu s uspořádáním a
dynamikou vlastní celkové, jedinečné mysli a osobnosti. Vše ostatní v nich se jako nemající
žádný užitek zavrhne a vyhýbá se tomu.
8. Souběžně s výše uvedenými snahami se začíná proces změny pojímání duchovnosti a
forem jejího praktikování. Jeden si z nitra připustí, že duchovnost a formy jejího
praktikování nejsou tím, co si lidé myslí, že by měly být. Duchovnost a její praktikování
nezávisí na zevních obřadech, slavnostech, slovních vyznáních, pravidelném navštěvování
kostela a podobných věcech ani v nich nespočívá. Namísto toho se uzná fakt, že
duchovnost a její praktikování závisí na způsobech denního vlastního žití, myšlení, chtění,
jednání, chování a vztahování se. Je to záležitost každodenního života a vlastních
niterností. Toto ustanovuje pravý obsah a význam duchovnosti. Kdekoli jinde a v čemkoli