Page 136 - pzncelek

Existence pseudoreality je možná pouze z někoho či něčeho, co je či bylo na počátku reálné
a živé ve smyslu výše uvedené definice, ale v následném kole tvořivého úsilí vytvořilo něco
či někoho, kdo popřel a odmítl pravý obsah reality a živosti, tedy opomenul potvrdit
platnost své vlastní reality a živosti. Tuto situaci lze považovat za vytvářející činitel
negativního stavu. Takto negativní stav vznikl.

Jak se uvedlo výše, obsah reality se ukazuje skrze své rozličné formy.

V obecnosti lze pojímat tři formy reality a jejich odpovídající obsahy.

První formu reality lze nazvat duchovní realitou. Její obsah sestává ze všech tvořivých
principů, kategorií, pojetí, idejí a představ života a reality v jejich plnosti a celosti. Duchovní
realita ustanovuje jediný zdroj života všem následným a po sobě jdoucím realitám. Střed a
jádro této reality spočívá ve všudypřítomnosti Nejvyššího - Kdož je Život v Sobě a Sebou - v
ní. Tato přítomnost ustanovuje princip živosti a reality duchovní reality. Obecně lze
duchovní realitu považovat za ducha jsoucna a bytí.

Druhou formu reality lze nazývat duševní realitou. Její obsah pozůstává ze všech
aktualizovaných principů, kategorií, idejí a představ života a reality v objektivizovaném a
subjektivizovaném uvědomění a vnímání. Proces této aktualizace a ustanovování
objektivizovaného a subjektivizovaného uvědomění života a reality ústí v manifestacích
duševních procesů, jako je myšlení, vůle, emoce, pocity a všechny ostatní duševní aktivity
a vlastnosti, jež dovolují zakoušet realitu sebeuvědomování a uvědomění reality. Obecně lze
duševní realitu považovat za duši jsoucna a bytí. Duševní realita může být a existovat pouze
jako probíhání duchovní reality. Duchovní realita je nastáváním Absolutní reality
Absolutního jsoucna a bytí Nejvyššího. Nic nemůže být a existovat, aniž to probíhá z
nastávání duchovní reality, která je výsledkem neustálé emanace a transmise života ze
stavu a procesu Absolutní reality - Nejvyššího.

Třetí formu reality je možno nazývat fyzickou, materiální (ve smyslu hmoty) čili přírodní (ve
smyslu přírody) realitou. Obsah této reality sestává z konkretizace rozličných duševních
forem všech duchovních principů, kategorií, pojetí, idejí a představ, jež nepřetržitě proudí z
duchovní reality skrze realitu duševní do fyzické reality způsobujíce stávání se fyzické
reality.

Fyzická realita je tedy výsledkem nastávání duchovní reality z Absolutního zdroje Absolutní
reality - Nejvyššího - skrze probíhání duševní reality. Tento proces ve svém kumulativním
úsilí umožňuje, aby se fyzická realita stala reálnou. Z toho logicky vyplývá, že nic ve fyzické
realitě nemůže být a existovat bez prvotního jsoucna a bytí duchovní a duševní reality.
Jestli by bylo možné z fyzické reality odejmout přítomnost duševní popřípadě duchovní
reality, fyzická realita by se okamžitě rozpadla a přestala by být a existovat. Prostě by již
nebyla reálnou. Totéž je pravdou ohledně duševní reality - odejmutí duchovní reality z
reality duševní by přivodilo konec jakémukoli uvědomění a vnímání jsoucna a bytí. Duševní
realita by prostě nebyla již reálnou.

Takže v nejzazším smyslu je jedinou opravdovou realitou, kterou lze pojímat jako jsoucí a
existující sama sebou a v sobě, je duchovní realita. Takto lze duchovní realitu pojímat
vzhledem k věčné přítomnosti Nejvyššího v ní.

Z tohoto závěru logicky plyne, že realitu jakékoliv reality lze pojímat pouze ze jsoucna a bytí
Nejvyššího. Nic jiného nedává žádný smysl a nemá žádnou realitu.

Protože fyzická čili přírodní realita je konkretizovanou formou duševní reality a duchovní
reality, lze ji v obecnosti pojímat jako tělo jsoucna a bytí.

Výše uvedený popis může jednomu dát představu o struktuře a obsahu reality.