Page 132 - pzncelek

V tomto ohledu se radí ustanovit spolu s vlastní Niternou myslí a Nejvyšším v ní správné
způsoby a prostředky pro odstranění a likvidaci starých, nereálných a nepřirozených
pojímání, představování, vnímání a pociťování sebe sama a objevit v sobě pravou povahu
vlastního jsoucna a bytí v jeho esenci a substanci s plným přijetím sebe samého takového,
jaký je. To povede k permanentnímu ustanovení správného, reálného a pravého pojímání,
představování, vnímání a pociťování sebe samého, poskytujícímu jednomu nejhodnotnější
stavební blok pro vlastní produktivní, konstruktivní, tvořivý a užitečný život.
Jako první krok v tomto počínání je radno si přiznat a říci: „Nejsem tím, kým si myslím, kým
se cítím a vnímán, že jsem nebo se zdám být. Potřebuji zkoumat a nalézt pravdu o sobě a
stanovit, kým jsem, bez nátlaků zevních žádostí a vymývání mozků.“

Avšak, jak se dříve mnohokrát zdůrazňovalo, úspěch tohoto počínání lze zajistit jen tehdy,
jestliže se vše popsané v těchto poselstvích činí z vlastní svobodné vůle, volby dle určení z
vlastního nitra, a ne z vnějšku; žádný jiný způsob nebude fungovat. Konat takto, znamená
být opravdu duchovní.
3. Změna v pojímání a představě sebe samého vede přirozeně ke změně toho, jak se vnímají
a pojímají druzí. Obvykle a ve většině případů lidé ve své esenci a substanci nejsou tím, čím
se zdají být dle zevního pozorování jinými a sebou samými. Projekce, očekávání, žádosti
atd. ohledně toho, jací by měli být, zkreslují realitu jejich jsoucna a bytí v jejich esenci a
substanci.

Je nutno si přiznat a říci: „Lidé nejsou tím, čím se zdají být z mé vlastní perspektivy, dle
mých projekcí a očekávání. Proč by měli být takoví či onací? Proč si nepřiznat, že mají
právo být takovými, jakými chtějí a potřebují být, a nikoli takovými, jakými chci anebo
vnímám, aby byli?“

Tím, že se od lidí nic neočekává, jeden překvapivě shledá samého sebe, jak pohlíží na lidi
odlišně a s větším souhlasem s jejich pravou povahou. Toto nazírání lidí, jež je přiměřenější
realitě, likviduje mnohé tlaky, napětí, deziluze, rozčarování atd., které mohou vést a velmi
často vedou k vážným problémům v lidských vztazích.
Jeden se opět nabádá, aby sám sebe v tomto ohledu vyzkoušel a připomínal si to, co je v
souladu s nově chápaným postojem a pojetím.
4. Změna v pojímání, představování a postoji ohledně sebe samého a v pojímání, představě
a postoji ohledně druhých je doprovázena nutnou změnou v pojímání, vnímání, představě,
chápání a postoji ohledně Nejvyššího. To je tím nejdůležitějším stavebním blokem pravého
a skutečného života a všech jeho duchovních principů. Ten dává obsah, význam a účel celé
struktuře a dynamice pravého a skutečného života. Nic nemůže být úplné a reálné bez
tohoto stavebního bloku.

První krok v ustanovování náležitého a správného způsobu pojímání, vnímání a vztahování
se ohledně Nejvyššího spočívá v tom, že si jeden sám sobě přizná a řekne: „Nejvyšší není
tím, čím se On/Ona zdá být dle mého starého názoru nebo dle názoru kohokoli jiného. Je
nutné nejprve zanechat všech starých pojetí vložených a včleněných do mne z vnějšku
rodiči, učiteli, knězi, autoritami a církvemi. Nikdo nemůže Nejvyššího znát tím způsobem,
jak Ho/Ji znám já z mé Niterné mysli a z mého vnitřního já.“

Druhým krokem při získávání náležitého a správného pojetí a vztahovosti vzhledem k
Nejvyššímu je obrátit se do nitra, k Niterné mysli, a pokorně si od Nejvyššího vyžádat, aby
Sám/Sama zjevil to, jakým způsobem reálně je ve Své jedinečné manifestaci v tazateli. Toto
zjevení je pak tazatelem přijímáno s tím, že se stále chápe a přijímá fakt, že u druhých lidí se
Nejvyšší zjevuje odlišně, v souladu s jejich jedinečným vnímáním a módem manifestace
Nejvyššího v nich. Toto je opravdu duchovní a moudrý přístup v ustanovování vlastního
náležitého a správného stavu s Nejvyšším.

Jakmile se tyto základní stavební bloky reálného a pravého života získají a ustanoví, lze
přistoupit ke změnám ve všech ostatních oblastech vlastního života.