Page 130 - pzncelek

Avšak jelikož je Nejvyšší blokován ve styku s kýmkoli, kdo je negativní či protivné povahy, a
jelikož On/Ona každému bez jakékoli výjimky neustále nabízí jen pozitivní a dobré, jeden má
sklon odmítat a popírat možnost existence takového chování jako jsoucího v nesouhlase s
vlastním pojetím sebe samého a zacházení se sebou samým. Cokoli je v nesouhlase s
takovýmto sebepojetím a zacházením, nelze nazírat či prožívat. Naneštěstí se v situacích,
jako je tato, odmítá či popírá nejen dobrota a pozitivnost počínání a vztahovosti Nejvyššího,
ale do Nejvyššího se promítají vlastní negativní a protivné pocity, postoje, očekávání a
chování často obžalovávající Nejvyššího z téhož typu a druhu postoje a chování se, jaké
jeden přijal pro sebe. Totéž je pravdou ve vztahu k druhým.
To je jedním z důvodů, proč je Bůh v lidských pojmech (pouze lidi na planetě a z planety
Země) často popisován a chápán jako zlostný, nepřátelský, trestající a žárlivý, odsuzující
lidi do pekel a je vybavován přívlastky dalších negativních a protivných lidských rysů a
ošklivostí. To se také odráží v doslovném smyslu křesťanské Bible, jež byla sepsána
jazykem lidských projekcí. To bylo Nejvyšším povoleno kvůli svobodě a nezávislosti lidí.
Nicméně ve skutečnosti Nejvyšší nemůže nikdy být tak negativní a protivný, neboť by to
bylo v rozporu z Jeho/Její Absolutní přirozeností sestávající z principů Absolutní lásky a
Absolutní moudrosti. U lásky není takový negativismus myslitelný a moudrost mu nedovolí,
aby vstoupil do jejího obsahu.
Velmi často je totéž pravdou s ohledem na vlastní vztahovost k druhým a vnímání druhých.
Bez ohledu na to, jací jiní o sobě a v sobě jsou, zdali zlí či dobří, a bez ohledu na to, jak
dobře či zle se k jednomu chovají, ten bude mít sklon vnímat a pociťovat jejich postoj a
chování v souladu s typem pojímání sebe sama, postoje k sobě samému, chování k sobě
samému a stupně ohledu k sobě samému, jaké má.
Důvodem, proč chování se Nejvyššího a ostatních závisí tak mnoho na vlastním pojímání
sebe samého, postoji a chování k sobě samému, je to, že Nejvyšší je u jednoho vždy uvnitř
jeho Niterné mysli a ostatní jsou rozličnými procesy a extenzemi Nejvyššího, Jenž/Jež je v
jejich Niterné mysli. Každý je částí celku. Tak, jak jeden zachází s částí, tak také zachází s
celkem. Žádný jiný způsob není možný.

Toto je jedním z nejdůležitějších základních duchovních pravidel života a každodenního žití.
Toto pravidlo se plně uplatňuje také na každý terapeutický přístup a situaci.

Jelikož jsou výše uvedené tři duchovní stavební bloky s ohledem na každodenní žití takové
důležitosti, bylo by užitečné nastínit a možná zopakovat některé body týkající se jejich
praktického využívání a uplatňování.

1. V aktivované a dominantní kondici negativního stavu na Zemi je pořadí nabytí a využití
těchto bloků obráceno. To se odehrálo jako výsledek genetické manipulace a duchovní
manipulace souvztažností pseudotvůrci. Ti zfabrikovali pseudolidii tak, že je umístili do
pozice úplné duchovní nevědomosti a slepoty. Situace vyžaduje, aby se veškerá znalost
Nejvyššího, sebe samého a jiných získávala z vnějšku, z „vně“ poznáváním od někoho či od
něčeho jiného. Nevědomost požaduje, aby veškerý přístup k niterné znalosti těchto
záležitostí, jež je navěky přítomna v Niterné mysli každého, byl úplně přerušen. Bez tohoto
přerušení není žádná nevědomost možná. Lidé jsou tudíž od nástupu svého pozemského
života (dle své počáteční volby) uzpůsobeni očekávat, že veškeré životní poznatky budou
nalézat někde vně sebe samých. To je vede k neustálému hledání znalostí na místech a v
zevních okolnostech, kde je poznání malé nebo žádné anebo kde je úplně zdeformováno
nebo bez vztahu k těmto záležitostem. Není divu, že většina lidí dosáhne pouze úplné
deziluze a zklamání a na konci zjistí, že na tom nejsou lépe, než byli na začátku.
Nutnost učit se z vnějšku o Nejvyšším, jiných a sobě samém (nehledě na vše ostatní) byla
určena situací, v jaké se lidé nacházeli po své inkarnaci na planetě Zemi. Jelikož z této
úrovně inkarnace nebyl a není k dispozici žádný přímý přístup k Niterné mysli, duchovnímu
světu či Nejvyššímu, aby mohli přežít, bylo nutné ustanovit různé zevní módy učení se a
získávání poznatků, které by lidem dovolily mít nějaké pojetí, chápání, postoj a vnímání
ohledně Nejvyššího, sebe samých a ostatních. Ačkoli takový způsob získávání těchto
poznatků vede v mnoha případech ke zkreslenému nazírání reality ohledně Nejvyššího,