Page 137 - pzncelek

Další otázkou je, jak je možno tuto teoretickou konceptualizaci reality pojímat v praktických
pojmech každodenního žití. Jaký užitek je z takového poznání?

Výše uvedené pojetí reality může jednomu dát pravou perspektivu, význam a účel vlastního
života a reality. Může se uplatnit u každé individuální sentientní entity či lidské bytosti,
neboť tyto všechny, každá v sobě odrážejí realitu svého jsoucna a bytí výše uvedeným
způsobem. Vždyť každý jedinec je úplný a celý vesmír v sobě. Struktura tohoto vesmíru je
přesnou replikou výše popsané reality. Jeden sestává z duchovní, duševní a fyzické reality.
(Poznámka: Fyzická realita není v tomto významu omezena jen na elementy hmoty.)

Pravá realita vlastního jsoucna a bytí závisí na přístupu a postoji, jaký kdo zaujímá
vzhledem ke struktuře a obsahu reality obecně. Jestliže jeden ve svém vlastním životě
uznává, přijímá a uplatňuje fakt, že je reálným jenom vzhledem k duchovní realitě z
přítomnosti Nejvyššího v ní skrze duševní realitu, jež dává život konkrétní fyzické realitě,
pak je jeden opravdu reálný a živoucí. Jestliže na straně druhé jeden popírá a odmítá tento
fakt, pak je ovšem nereálný a mrtvý bez ohledu na to, jak mnoho si v sobě myslí, pociťuje a
vnímá, že je reálný a živoucí. Je třeba si zapamatovat, že pravá realita a živost může být
potvrzena ve své platnosti jen uznáním, přijetím a uplatněním výše uvedených pojetí reality
a života. Jestliže nejsou takto potvrzeny ve své platnosti, pak se pravá realita a živost
zrušují a jeden se odsuzuje k tomu, aby byl a existoval v pseudorealitě a pseudoživosti. V
tomto případě se jeden stává zlodějem reality a života. Ukradená realita a život nepatří
zloději, ale tomu, komu byly ukradeny - v tomto případě Nejvyššímu. Takže zloděj reality a
života nemůže být považován za oprávněného vlastníka reality a života. Zloděj tudíž nežije a
není reálný v pravém smyslu těchto slov.

To je to, co měl na mysli Ježíš Kristus, když varoval v Evangeliu Sv. Jana (Kapitola 10:1-18),
že ten, kdo nevstupuje do ovčince branou, ale leze do něj jinudy, je zloděj a lupič. Dále pak
prohlásil, že On je tou Branou a Životem, vedoucími k pravému životu a realitě. To zřejmě
znamená, že aby jeden měl život, a tudíž byl reálným, je nutné nejprve uznat a přijmout, že
Pán je Životem v každém.

Na uznání, přijetí a uplatnění těchto faktů, popsaných zde v těchto „Poselstvích z nitra“,
závisí veškerá kvalita, kvantita a osud života, jaký kdo má na této Zemi. Každá alternativa
(uznání, přijetí a uplatňování, nebo zavrhování, popírání a odmítání) přináší své přirozené
následky pro jedincův život a realitu. To je důvod, proč je důležité formulovat a chápat tyto
takzvané teoretické konstrukce a ideje. Poskytují základnu a základ, na kterých lze náležitě
stavět vlastní každodenní praktický život potvrzující či nepotvrzující - dle způsobu uznání,
přijímání a uplatňování, anebo odmítání těchto faktů - platnost reality vlastního života a
každodenního žití.

V lidských pojmech lze tyto teoretické konstrukce pojímat následovně.

Duchovní realita každého ustanovuje to, co se nazývá Niterná mysl. Nejniternější
svatostánek Nejniternější mysli sestává z věčné přítomnosti a obsahuje věčnou přítomnost
Nejvyššího, Kdož dává realitu jedincovu jsoucnu a bytí tím, že je realitou v Sobě a Sebou.
Niterná mysl je tudíž jedinou pravou realitou v sobě a z věčné přítomnosti Nejvyššího v ní.
Vše ostatní probíhá a stává se z reality jsoucna a bytí Niterné mysli. To je duch každého.

Duševní realita každého ustanovuje to, co se nazývá vnitřní myslí. Tato mysl je procesem
Niterné mysli neboli její forma duševní činnosti. Realita jejího bytí zcela a úplně závisí na
Niterné mysli, kde se vytvářejí veškeré ideje, pojetí, kategorie a představy duševnosti a
odkud přecházejí ke svému stávání se. To je duše každého.

Fyzická realita každého ustanovuje to, co se nazývá zevní myslí. Tato mysl je následkem či
stáváním se Niterné mysli skrze její vnitřní mysl. Tuto mysl lze považovat za konkretizaci
všech idejí Niterné mysli a duševních činností vnitřní mysli ve formách zevních chování,
jednání a vztahů. To je tělo každého. Fakticky je fyzické tělo jako nejzevnější část zevní