Page 135 - pzncelek
P. 135
POSELSTVÍ TŘICÁTÉ PÁTÉ
O struktuře a obsahu reality
Dne 5. května 1982
Dnes bylo Nejvyšším zjeveno následující:
V kontextu těchto „Poselství z nitra“ je taktéž důležité hovořit o struktuře reality. Co je to
realita ? Jaký je její obsah a struktura?
Toto téma je velmi hluboké a široké a ve většině případů přesahuje jakékoli možné chápání
těmi, kdo jsou na Zemi ve fyzických tělech s velmi omezeným vědomým uvědoměním. Aby
se realita plně chápala, musely by se nejprve eliminovat všechny nevědomé procesy, které
na lidi uvalují obecně rozšířenou extenzivní a intenzivní nevědomost. Tato situace, jež je
výsledkem aktivace a dominance negativního stavu na Zemi, klade lidem klapky na oči při
jejich vizích a perspektivách, takže pravdivé porozumění realitě je mimo a nad jejich rozsah
myšlení.
Avšak přichází čas, kdy se chystá postupné odstraňování těchto klapek a nastane otevření
plného přístupu k lidské mysli a ke všem jejím dimenzím. V přípravě na tento významný
krok a událost, která je pro člověčenstvo životně závažná, předkládá se následující
pojímání reality. Toto pojímání je třeba považovat pouze za přiblížení opravdového obsahu,
struktury, dynamiky a povahy reality. Je třeba mít na mysli, že vždy je tu přesahující chápání
tohoto pojetí. Jeden z důvodů pro takové přesahující chápání spočívá ve faktu, že realita je
v módu neustálé změny, přetváření, pozměňování, doplňování novým a pokroku od
věčnosti do věčnosti. Tato povaha reality odstraňuje jakoukoli možnost permanentního
pojímání stagnujícími a statickými slovy a kategoriemi zevního popisování.
Struktura reality obecně může být chápána ze dvou navzájem závislých perspektiv - z jejího
obsahu a z její formy. Tyto dvě perspektivy jsou navzájem závislé proto, že obsah reality
určuje její formu a forma reality je projevem jejího obsahu. Jedno nemůže být a existovat
bez druhého.
Realitu obecně lze definovat jako stav, proces a rozpoložení jsoucna a bytí, jež vždy jest v
sobě a sebou. Její podstatou je stálé sebeuvědomování a úplné vědomí. Realita je v
absolutním smyslu „JÁ JSEM“. Protože toto „JÁ JSEM“ ve své esenci a substanci znamená
vždy být a existovat bez jakéhokoli začátku či konce, ustanovuje esenci a substanci toho,
co lidé nazývají Nejvyšším či Bohem (a všemi ostatními podobnými jmény). Takže realitu lze
definovat jako absolutní stav, proces a rozpoložení Nejvyššího. V tomto ohledu je tím
jediným, co je v absolutním smyslu reálné, Nejvyšší. Vše ostatní ve jsoucnu a bytí odvozuje
svůj smysl a projev reality z Absolutní reality Jsoucna a Bytí Nejvyššího.
Tato definice nevyhnutelně vede k závěru, že cokoli se přímo neodvozuje z této reality, to
jest z Nejvyššího, je nereálné a může být a existovat pouze dle ukradených principů reality -
je tedy formou pseudoreality.
Při pohledu na výše uvedené lze dospět k rozumnému závěru ohledně obsahu reality.
Obsahem pravé reality je věčná přítomnost Nejvyššího v ní, Kdož je Sám/Sama jedinou
realitou. Tato přítomnost Nejvyššího ustanovuje život reality, protože Nejvyšší je jediným
Životem v absolutním smyslu. Takže cokoli či kdokoli obsahuje či uznává takovou
přítomnost, tímto obsažením a uznáváním potvrzuje platnost své vlastní reality stávaje se
opravdu reálným a živým. Cokoli či kdokoli neobsahuje a neuznává takovou přítomnost,
nemůže potvrdit platnost své vlastní reality a živosti, a tudíž je buď nereálné a mrtvé, nebo
pouze pseudoreálné a pseudoživé.