Page 127 - pzncelek

aby získal uznání, jistou pozici, vstup do nebes atd. V takovém případě si tento jedinec
nepřivlastní nic opravdu duchovního, neboť to činí ze sebe, a ne z Nejvyššího v sobě. Toto
je klamný způsob žití, který vede k negativnímu stavu.

Jeden z nejdůležitějších duchovních principů života stanoví, že pravou motivací a faktorem
duchovního úmyslu je činit věci z Nejvyššího z nitra sebe samého. Swedenborg říká, že
jedinec koná jakoby ze sebe samého, ale zároveň si uvědomuje a doznává, že to činí z Pána.
Jestliže se takto koná, jeden si přivlastňuje všechny pozitivní faktory u Nejvyššího, a ty se
opravdu stávají součástí jeho osobnosti a jeho života.

Jediným jiným způsobem, jak by si někdo mohl něco přivlastnit, založeným na tom, že se to
činí ze sebe, a nikoli z Nejvyššího, by mohlo být, jestliže by jeden mohl být či by byl zdrojem
svého vlastního života. To by znamenalo, že by musel být nestvořený, původní a tudíž
absolutní. Jelikož je ale jenom jedno Absolutno - Nejvyšší - jedinec nemůže ze sebe a sebou
nic činit, ale jen z přítomnosti a přítomností Nejvyššího ve své Niterné mysli. To je pravý
duchovní princip života. To je duchovností vůbec. Uznání, přijetí a uplatňování tohoto faktu
ve vlastním životě činí, jak se předtím mnohokrát zdůrazňovalo, jednoho opravdu
duchovním, a tudíž ho umísťuje do pozitivního stavu na stranu pozitivní. Popírání tohoto
faktu činí jednoho, bez ohledu na to, jak je jeho zevní chování dobré a pozitivní,
neduchovním, a tudíž negativním.

Jestliže se tyto duchovní faktory z vlastního srdce, vlastní svobodné vůle a volby popírají a
zavrhuje se jejich platnost, bez ohledu na to, jak se kdo z hlediska zevního pozorování zdá
být dobrý a pěkný, nemůže si přivlastnit nic z této dobrosti, pozitivnosti a pěknosti. Nemůže
se to stát integrální součástí jeho osobnosti, protože pravý zdroj vší dobrosti, pozitivnosti a
pěknosti byl popřen a odmítnut. V tomto případě si jeden přivlastnil něco, co k němu
nepatří. To je ukradený princip duchovnosti. V tomto případě jeden klame druhé a sebe
samého. Žije životem lží. Takové přirozenosti jsou všichni ateisté a materialisté, kteří se ze
své svobodné vůle a volby ztotožňují se svým materialismem a ateismem. Jsou tudíž
negativního a z negativního stavu.

Opakuje se však ještě jednou, že jeden musí být krajně obezřetný při posuzování ateistů a
materialistů nebo jiných lidí, kteří si nárokují být nábožensky a duchovně založenými bez
ohledu na jejich náboženství či duchovní směr, kteří si myslí, že taková je jejich přirozenost
kvůli určitým životním zkušenostem anebo nátlakům zevnějšností, se kterými se
identifikovali dle zevního donucení či dočasných okolností, nebo ti, kteří jsou takové
přirozenosti, protože se prostě do takových okolností narodili přijímajíce to a jsouce
zavázáni k tomu, že následují linii přijatou dle své prostředím dané filosofie. Takoví lidé
mohou, ale nemusí být opravdu ateistickými, materialistickými, náboženskými a duchovně
založenými, a tedy negativními či pozitivními. Někteří z nich mohou být vnitřně velmi
duchovními nebo ateistickými toužíce po objevování a uplatňování (nebo zavrhování či
popírání) skutečné pravdy. Tento druh lidí nicméně nalezne životní příležitosti pro změnu a
revizi přístupu vnuceného jim negativním stavem. Obvykle šťastně a rádi využívají tyto
příležitosti a úspěšně zanechávají svého předešlého negativního stavu.

Jestliže na druhé straně takové pozitivní příležitosti pro změnu a ústup negativního stavu
nejsou využity a jestliže jsou zcela a úplně pominuty a přehlíženy bez ohledu na fakt, že
jsou neustále přítomny, může to znamenat, že takoví lidé se nechtějí změnit a jsou rádi
takovými, jakými jsou; chtějí ze své svobodné volby a vůle zůstat na negativní straně.

Avšak předtím, než se kvapně vytvoří nějaký soud či závěr, je radno vzít v úvahu následující
fakt. Různí lidé vyžadují různou rychlost, časové rozpětí a okolnosti, za nichž mohou
započít svou změnu a ústup od negativního stavu. V některých případech to zabere dlouhou
dobu (v lidských pojmech) a mnohé rozličné okolnosti, aby se přivodila tato žádoucí změna.
Je-li tomu tak, znamená to, že rychlejší anebo spěšnější proces změny by byl škodlivý a
přinesl by více újmy než užitku. Na straně druhé někteří lidé jsou daleko rychlejší ve
srovnání s jinými a nezabere to tak dlouhou dobu (z hlediska pozemského lineárního času)