Page 126 - pzncelek

vlastní ideje ohledně toho, jací by měli být. Taková touha je hrubou duchovní drzostí a
neskromností, jež je znakem bytí v negativním stavu, či přinejmenším toho, že se mu straní.

Jeden může změnit jenom sám sebe. Schopnost a ochota se změnit je znakem z pozitivního
stavu. Potřeba měnit druhé bez potřeby měnit se sám je znakem stavu negativního. Jestliže
někdo mění sám sebe, může být dobrým příkladem a pozitivním motivačním faktorem pro
jiné lidi. Takže jestliže někdo chce, aby lidé byli například šťastní, veselí, zdraví,
produktivní, spokojení, dobří, mírní, rozvážní, moudří, sdílní atd., musí být nejprve takovým
on sám, aby poskytoval dobrý příklad a ukazoval, že každý se tímto směrem může změnit.
Neexistuje jiný způsob, jak opravdu ovlivňovat chování a životní styl lidí. Někdy by se
mohlo jevit, že se lidé mění dle vlivů a nátlaků z vnějšku (dobrým příkladem takové situace
je žití v komunistických zemích), ale taková změna je nesprávně motivovaná (strachem
kupříkladu), protože nevychází z nitra jedincovy vlastní svobodné vůle. V takových
případech není žádné změny vnitřně. Změna je pouze zevní za účelem, aby se to tak jevilo
(aby se kupříkladu vyhnulo zavržení či potrestání), a to není vůbec žádnou změnou.

To je dalším důvodem, proč má každodenní sebeprozkoumávání tak velký význam. V
nejzazším smyslu přispívá nejen k zlepšování vlastního života, ale též k zlepšování
veškerého Stvoření. Jsa integrální částí celého Stvoření tím, že jeden vylepšuje tuto část -
sebe samého - vylepšuje celek. Je nemožné zlepšovat cokoli v celku bez vylepšení jeho
částí. Avšak jeden nemůže být žádnou jinou částí než tou, kterou je. Aby byl s to vylepšit
jakoukoli jinou část, musel by být touto jinou částí. Tím, že by byl tou jinou částí, nebyl by
již sebou samým, ale namísto toho by se stal zcela jinou částí. Taková situace je
nemožností, protože jeden nemůže zlikvidovat sebe sama, aby se stal někým jiným. Aby tak
učinil, musel by začít s dvojitou likvidací - likvidací sebe samého za účelem toho, aby se
stal někým jiným, a likvidací toho někoho druhého za účelem toho, aby se tímto jiným stal.
Jestliže by toto bylo možné, rovnalo by se to likvidaci veškerého Stvoření jako celku.

Toto je důvodem toho, proč je nemožné změnit někoho jiného než sebe sama a proč lidé
musí započít jakoukoli změnu z nitra sebe samých dle své vlastní svobodné vůle, jestliže
skutečně touží být součástí pozitivního stavu.

Jedním ze znaků určení toho, zdali je ten či někdo jiný v pozitivním či negativním stavu, je
uvnitř sebe sama či dle zjištění jiných ustanovený postoj k Absolutnímu zdroji všeho života
- k Nejvyššímu, ke všem principům duchovní homogenity (jak byly definovány ve dnech 3.-
4. dubna 1982 na Martiniku) a ke všem jiným duchovním principům života a každodenního
žití, jak jsou definovány v „Základech lidské duchovnosti“ a v těchto „Poselstvích z nitra“.

Jestliže jeden popírá existenci Absolutního zdroje Života - Nejvyššího - a nemá žádný ohled
na jakékoli duchovní principy a jestliže jeho chování odpovídá takovému popírání a
nedostatku ohledu, tehdy lze opatrně dovolit, že tento jedinec je v negativním stavu anebo
je jeho součástí.
Avšak přijímání těchto principů, jejich braní na zřetel a zevní žití i chování souhlasné s
těmito duchovními faktory jednoho nutně nedělá pozitivním nebo ho nedostává na stranu
pozitivního stavu. Proto musí být jeden krajně opatrný v přijímání jakýchkoli závěrů o
duchovním stavu druhého, jelikož jeho zevní vyznání a chování nejsou spolehlivými a
platnými důkazy té které situace - ať pro stranu pozitivní nebo negativní.

Na základě zevního pozorování, vyznání a chování si jeden nemůže být jist co do skutečné
vnitřní motivace a záměru popírání a nebrání zřetele anebo přijímání a braní v úvahu
takových důležitých duchovních faktorů ve vlastním životě. Taková znalost se může získat
jedině sebezkoumáním a sebezhodnocením. Žádné jiné účinné způsoby neexistují.

Jeden může všechny tyto duchovní faktory vyznávat a přijímat a chovat se v souladu s
jejich požadavky a recepty, a přesto to může činit s nějakou nízkou motivací a s negativním
úmyslem. Nečiní to z Nejvyššího ve vlastní Niterné mysli, ale jen kvůli nějakým zevním či
sobeckým důvodům, nebo proto, že je to pro něho výhodné být takovým a tak se chovat,