Page 451 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

Takže paradox jsoucna a bytí zóny vymístění je pouze ve faktu, že Absolutní láska a
Absolutní moudrost respektují všechny důsledky výběrů, přístupných sentientním

entitám. Odstraníme-li v nich ideu a schopnost volit cokoliv se jim zachce, pak jim

odebereme život Stvořitele, který je přítomen v té a schopnost volit, kterýmiž žijí
ideji
a jsou na živu, neboť na této schopnosti přece závisí život každé sentientní entity.

Podívejme se skutečnosti do tváře: žádný jiný typ sentientního života neexistoval,

neexistuje ani nikdy nebude existovat.

Nicméně vzhledem k faktu, že zóna vymístění je udržována ideami, které nastávají
v relativní sentientní mysli, a které se pak vypuzují, je zóna vymístění pouze relativním
stavem vůči relativnímu. Proto jsou její jsoucno a bytí dočasnými, omezenými pouze na
trvání v jednom časovém cyklu stvoření. Jak víte, trvání jednoho časového cyklu v

relativistických termínech zóny vymístění a planety Nula je omezeno maximálně na

několik trilionů let. Nemůže proto zóna vymístění trvat déle než tuto dobu. Avšak dle
vašich měřítek zdá se tato doba jako celá věčnost. Nemáte-li ve vaší pozici žádný jiný
náhled než přes lineární časové míry a žádnou jinou zkušenost než zkušenost
existence negativního stavu - zóny vymístění, pak vám zóna vymístění se svým
negativním životem jeví, jako by byla, je a bude na věky. Ve vašich podmínkách si

nepamatujete nic z minulosti před inkarnací na planetě Nula a taky nemáte žádný

realistický výhled na budoucnost, kdy negativní stav neexistuje a nebude existovat.
Nemáte vůbec žádnou možnost zkušenostního porovnání s čímkoliv jiným.

Ať je nyní známo, že tento pohled je velice falešný. Je to perspektiva samé zóny
vymístění a všeho jejího obyvatelstva. Zvěstuje se všem v zóně vymístění, že její život
bude pokračovat pouze do konce tohoto časového cyklu a do konce duchovního stavu,
s nímž souvztaží.

2. Jiná záhada stvoření se může pojímat v tom smyslu, že stvoření je formou

vyjadřování a vnímání Stvořitelovy Přirozenosti. Je-li počáteční stav Stvořitele - Pána

Ježíše Krista - Absolutní niternost, pak všechna vyjádření té Niternosti nabývají formu

v jejich zevnějšnosti. Zevnějšnost se vnímá těmi expresemi a oplácí jim své vlastní
vjemy formou svých vlastních dojmů, jak vnímá, přijímá a začleňuje tato vyjádření.

Tedy lze vidět, že veškeré stvoření je vyjádřením niterného stavu Stvořitele ve formě
zevnějšnosti, do které jsou vtisknuta tato vyjádření. Takto naplňováno, udržuje

stvoření své jsoucno a bytí. V tomto ohledu jsoucno a bytí stvoření závisí na vyjádření

Stavu Absolutní niternosti Stvořitele. Jestli by nebylo nic, čím by se stvoření mohlo

naplňovat, nemohlo by přežít ani jedno mrknutí vašeho oka. Proces vnímání je
procesem přijímání života, kterým je stvoření naživu. Skrze svoje vnímání expresí

svého Absolutního Stvořitele může stvoření být ve vlastním procesu jsoucna a bytí.

Na druhé straně, zóna vymístění se udržuje vnímáním vyjadřování všech těch
sentientních entit, které vyjadřují svůj odmítavý postoj vůči přijetí takovéto ideje a

ztotožnění se s ní. Toto vyjádření vypadne ven a dopadne na zónu vymístění, čímž jí
poskytuje její prapodivný život.
3. Jedna mnohých záhad stvoření má co dělat se vztahem mezi Stvořitelem a
z

Jeho/Jejím Stvořením. Jak si vzpomínáte, byl zpočátku Stvořitel ve stavu Absolutní

niternosti. Akt tvoření postupoval z Niternosti a stal se zevnějšností té Niternosti.