Page 65 - hinz

padělaným, bídným a mrtvým životem. Kvůli povaze negativního stavu byla tato
ilustrace nutná konkrétním živoucím příkladem někoho, kdo je absolutně svobodný
a Nezávislý. Nikdo jiný mimo tuto Absolutní kondici by nemohl provést takové
poslání vzhledem k nejistou vlastní relativní kondice. Každá nejistota je zranitelným
místem pro porážku negativním stavem, který se vyživuje na lidském zdráhání a
nejistotě. Tudíž jedině někdo, kdo byl absolutně jistý a rozhodný, bez žádných
znamení zdráhání a pochyb, mohl zobrazit a přinést veškerému Stvoření alternativu
k negativnímu stavu Svým pozemským životem, chováním a osobností. Toto byl
jeden z hlavních důvodů, proč bylo nutné, aby se Nejvyšší osobně dobrovolně
inkarnoval ve formě Ježíše Krista na této planetě.

6. V době inkarnace Ježíše Krista na planetu Zemi byla převaha a moc negativního
stavu takového rozsahu, že většina lidí ve stvoření Nejvyššího včetně pozitivního
stavu byla přesvědčena, že negativní stav je navždy a že každý je navždy uvězněn v
jeho rozpoložení či stavu. Protože každý v té době věřil, že tomu má tak být,
umožňovalo to každému uvěřit, že ať by učinil cokoli, ať by to sebevíce chtěl, ať by
okolnosti byly jakékoli, nemohl by na věčnost změnit svůj stav a rozpoložení. Tato
situace je členy negativního stavu velmi vítaná, protože v lidech zabíjí každou
motivaci se změnit či se vzdálit od negativního stavu. Takže je tu tendence zanechat
vlastní snahy být dobrý, protože konec konců žádné úsilí nemůže překonat
ustanovené pravidlo, že jedinec je navždy uzamčen ve svém rozpoložení a stavu.

Je velmi zřejmé, že tato situace je pro veškeré Stvoření velmi nebezpečná, protože
překáží všemu a blokuje všechno úsilí lidí o duchovní pokrok, na němž je založen a
zakládá se život Stvoření. Je-li někdo uzavřen navěky v negativním stavu nebo v
jakémkoli jednom stavu vůbec, nemá žádnou příležitost pro změnu, povýšení se,
zlepšení se, růst a pokrok. Tento postoj rezultuje ve stavu stagnace a scestnosti.
Namísto toho, aby byl lepší a lepší sentientní entitou a bytostí, duchovnější
sentientní entitou a bytostí, by tu byl sklon stát se horší a horší sentientní bytostí.
Při takové situaci by negativní stav vyhrál svou věc a veškeré Stvoření a jeho žití by
přestalo existovat.

Proto bylo nutné, aby se Nejvyšší Sám/Sama, kdož je Absolutně dynamický a
Progresivní, inkarnoval ve formě Ježíše Krista na této Zemi a z pozice nevědomosti
a omezení negativního stavu zrušil tuto situaci tím, že ukáže každému, že kdokoli
v Něj/Ni věří a činí Jeho/Její Vůli, může se osvobodit a vymknout z každé pozice, i
když je to v nejnižších a nejhlubších peklech. Vždyť proč by Ježíš Kristus chtěl
sestoupit do pekel, pokud by neměl připravit cestu pro to, aby si všichni v peklech a
každý jednou začali uvědomovat, že nikdo nemusí zůstávat v žádné kondici na
věčnost, pokud si tak nezvolí ze své svobodné vůle ? Posláním Ježíše Krista v
peklech bylo kromě mnoha jiných věcí ustanovit kondici, která by nakonec, když
bude pravá doba, později vedla k započetí druhého kroku Jeho/Jejího spasení, ke
spasení každého v negativním stavu a všech jeho peklech.

Prvním důležitým krokem tohoto podniku bulo, aby se každému dostalo do vědomí,
že nikdo není navždy uzamčen ve své kondici a stavu. Aby se ale takto učinilo, je
nutné nejprve poskytnout lidem způsoby a prostředky, aby se vymkli ze svého
současného rozpoložení a stavu.

Svou inkarnací na této planetě ve formě Ježíše Krista poskytl Nejvyšší každému ve
všech místech prostředky a způsoby, jak zařídit právě toto. Bez tohoto kriticky
závažného a důležitého aktu spasení Ježíšem Kristem, by byl každý přesvědčen, že