Page 60 - hinz

aspekty. Rozsah lásky k negativnímu stavu je určen rozsahem praktikování nebo žití
toho, co je negativní, zlé a falešné. Taková láska odpuzuje každou jinou formu či
kondici života.

Jakmile si někdo zamiluje negativní slav, bez ohledu na jeho formu a projev, skrze
tento proces tohoto milování se negativní stav stává jediným možným a dostupným
zdrojem vlastního života. Z takového rozpoložení nemůže povstat žádný pocit nebo
potřeba nijaké změny nebo odstranění negativního stavu z vlastního života.
Odstranit za těchto okolností negativní stav z vlastního života se fakticky rovná
eliminaci vlastního života.

Tato situace je jedinou možnou pro aktivaci negativního stavu. Všichni dobrovolníci
v něm si před tím, než souhlasili stát se těmito dobrovolníky, uvědomovali tento
krajně nebezpečný požadavek a podmínku, za jakých by se mohl negativní stav
aktivovat. Každý si uvědomoval nejenom nebezpečí, ale i nutnost ztratit se
pozitivnímu stavu, nemít žádné vzpomínky na volby učiněné v tomto ohledu a nemít
žádnou schopnost dostat se ven z negativního stavu dle své vlastní vůle.

Je zřejmé, že je zcela nemožné dostat se ven z negativního stavu vlastní vůlí, kvůli
prostému důvodu, že vůlí každého dobrovolníka je být negativní. Vždyť to je to, pro
co se dobrovolník dobrovolně rozhodl. Jak by se kdo mohl dostat ven z negativního
stavu, jestliže ho chce a miluje, identifikuje se s ním a považuje ho za zdroj svého
života? Za takové situace a s takovým postojem se jeden stává v negativnímu stavu
zcela ztraceným bez jakýkoli touhy po tom či proveditelností toho, aby se sám od
sebe z něho ven.

Jestliže by se tomuto rozpoložení dovolilo přetrvávat, nikdo v negativním stavu by
navěky nechtěl z něho vyjít ven. To by znamenalo, že by negativní stav se všemi
svými ukrutnostmi a ošklivostmi navždy musel být i existovat do věčnosti. To by
také znamenalo, že negativní stav by, bez jeho omezování nakonec ovládl veškeré
Stvoření a veškeré Stvoření by v zevním smyslu bylo zničeno, neboť nejzazším
cílem negativního stavu je zničení veškerého Stvoření Nejvyššího.

Z tohoto důvodu bylo nutné, aby Stvořitel Sám učinil slib, že všem dobrovolníkům a
těm, kdo jsou zfabrikovaní z idejí pekel, a těm, kdo se stali aktivátory a zvěčňovateli
negativního stavu, bude v jednom bodě času a prostoru živým a konkrétním
příkladem ukázána cesta ven z negativního stavu.

Takové poslání a pověření - ukázat živým a konkrétním příkladem cestu ven z
negativního stavu - je možno provést jen tomu, kdo je Absolutně pozitivní a
neobsahuje žádnou negativitu či relativitu. Nikdo jiný než Nejvyšší by nebyl s to
provést toto poslání, protože nikdo jiný než Nejvyšší není Absolutně pozitivní.
Poslat do negativního stavu někoho, kdo není absolutní, ale je relativní a stvořený
znamená ohrozit toto poslání, protože negativní stav byl počat a uveden do
dominance z pozice této relativnosti k Absolutnu. Takže takový akt spasení lidí z
negativního stavu by byl jen relativním a neměl by žádnou Absolutní hodnotu. Takže
každý v negativním stavu by se nakonec snažil vrátit zpět do negativního stavu.

Spasení lidí z negativního stavu lze logicky započít jen ze stavu, který je Absolutně
pozitivní a nelze jej zamořit relativitou, z níž negativní stav pochází. Stav zahájení
něčeho nemůže být zároveň stavem eliminace tohoto něčeho, protože v relativní
kondici není žádná motivace k tomu, aby se dal popud k eliminaci něčeho, co je