Page 69 - hinz

časem a prostorem všem budoucím bytostem a entitám ve Svém Stvoření a v zóně
vymístění. Toto je pravděpodobně jeden z nejdůležitějších důvodů, proč se Nejvyšší
dobrovolně inkarnoval na tuto planetu ve formě Ježíše Krista.

9. Jeden z vitálních aspektů schopnosti negativního stavu být a existovat spočívá v
nerovnosti, sebevýlučnosti, sebeospravedlnění, parcialitě a přednostním zacházení.
Tyto aspekty negativního stavu dávají popud vzniku mnoha národů, ras, tříd,
skupin, náboženství, filosofií a jejich diskriminaci,jakož i diskriminaci pohlaví.

Za této situace a kondice začal převládat velmi nebezpečný názor, že Nejvyšší dává
přednost jednomu národu před druhým, jedené rase či třídě před druhou, jednomu
pohlaví před druhým (obzvláště mužům před ženami), jednomu náboženství a
filosofii před druhým atd. Takže zdroj vší diskriminace, stranickosti, nespravedlnosti
a nerovnosti byl umístěn a promítnut do Nejvyššího.

Za těchto okolností negativní stav vzkvétá, pokrokově se vyvíjí a roste
geometrickou řadou ve své moci a panování. Lidé mají sklon ospravedlňovat,
omlouvat a racionalizovat svou nenávist, diskriminaci, rasismus, zlobu a podobné
záležitosti, protože věří, že Nejvyšší je také takový. Taková situace je nesnesitelná,
protože činí pro každého nemožným, aby měl náležité a správné chápání pravé
Přirozenosti Nejvyššího a ustanovil s Ním/Ní a s každým jiným v Jeho/Jejím
Stvoření náležitý vztah. Pokud by tato situace měla pokračovat, veškeré Stvoření by
nakonec bylo zničeno.

Proto se Nejvyšší ve formě Ježíše Krista dobrovolně rozhodl inkarnovat na Zemi,
kde tato filosofie panuje, a manifestovat a ilustrovat živým příkladem, že Bůh je
nestranný a že každého ve veškerém Stvoření a na všech úrovních zóny vymístění
miluje stejně bez ohledu na to, jak dobrý či zlý je, jaké rasy, pohlaví či třídy je nebo k
jaké rase, pohlaví či třídě náleží a bez ohledu na to, je-li lidským tvorem, mužem,
ženou, démonem, ďáblem či satanem nebo pekelným tvorem, a že toto pociťování
nerovnosti nepochází z Přirozenosti Nejvyššího, ale od příjemců lásky a Moudrosti
Nejvyššího. Odlišnost není v Nejvyšším, Kdo je Absolutní láskou a Absolutní
Moudrostí a pro něhož je vše rovné, ale v samotných bytostech, entitách a věcech,
které jsou umístěny v odlišných stavech, kondicích, úhlech, percepčních a
recepčních módech Lásky a Moudrosti Nejvyššího. To lze pěkně ilustrovat slovy
Ježíše Krista, jak je zaznamenalo Evangelium dle Matouše, kapitola 5, verš 45:

„Neboť On dává Svému slunci vycházet
nad zlé i na dobré a sesílá déšť na
spravedlivé i na nespravedlivé.“

Takže obrazně řečeno to není Slunce, které způsobuje odlišné reakce, jelikož svítí
stejně na vše a na každého, ale je to příjemce slunečních paprsků, který odlišně
reaguje na jejich vliv.

Mise a ilustrace Ježíše Krista v tomto i všech ostatních aspektech vedla k
opětovnému nastolení náležitého chápání toho, kde spočívá pravá odpovědnost
sentientních životů. Jestliže před tím byl Bůh obviňován ze všeho, je v současnosti
velmi zřejmé, že to není Bůh, kdo způsobuje lidské strádání a utrpení, ale lidé sami
tím, že si zvolili zaujmout nesprávnou a nedostatečnou pozici vzhledem k
Nejvyššímu a negativnímu stavu.