Page 137 - hinz

Na druhé straně volba následovat negativní stav dostává jednoho v každém bodě
přechodu do pozice, v níž vstupuje do kondice značně většího, hlubšího a
odlišnějšího stupně zel a nepravd, než jaké prožil a vytvářel v předešlé či
předcházející kondici.

Aby se to zopakoval znovu: během každého přechodného období, je každému ve
stavu mezi opuštěním této předcházející kondice a vstoupením do nové dána
příležitost upustit od následování negativní cesty a dát se na cestu věčného
duchovního pokroku. Toto se odehraje u každého bez výjimky a vyloučení během
každého přechodného období bez ohledu na to, jak zlým, špatným či negativním se
jedinec jeví být.

Z výše uvedeného popsání lze tedy snadno dojít k závěru, že tento proces s lidmi v
negativním stavu také pokračuje navěky, jak je tomu s lidmi ve stavu pozitivním.
Avšak takový závěr by byl mylný.

Je třeba si opět a zase pamatovat, že pozitivní stav vznikl v Absolutním stavu a
Rozpoložení Nejvyššího. Cokoli vzniklo přímo v Absolutní přirozenosti, musí
pokračovat věčně, protože to v sobě obsahuje přítomnost Absolutního Nejvyššího.
Takže to nemůže nikdy přestat být a existovat. To byla původní volba každého ve
Stvoření, jakož i Stvoření samotného, předtím, než bylo stvořeno.

Negativní stav na straně druhé nevznikl v Absolutním stavu. Byl počat v relativním
stavu nesprávnými volbami lidí jako výsledek jejich zavrhnutí Nejvyššího a
Jeho/Jejích duchovních principů. Ačkoli toto „relativní“ samo o sobě vzniklo
z Nejvyššího, a tudíž musí pokračovat věčně, cokoli toto relativní samo o sobě
vytvořilo, je relativní pouze k relativnímu, a ne k Absolutnímu. Relativní k
Absolutnímu pokračuje věčně, relativní pouze k relativnímu nemůže pokračovat
věčně, protože v něm není nic z Absolutního Jedině relativní k Absolutnímu v sobě
obnáší toto Absolutno (jako extenzi a proces Nejvyššího). Zůstává tudíž navždy.
Relativní pouze k relativnímu nemůže zůstat věčně, protože je to extenze a proces
pouze relativního rozpoložení. Tudíž v jednom bodě, až vyčerpá všechny své
možnosti, nezbude v něm nic, co by ho udržovalo.

Všechna zla a nepravdy negativního stavu jsou tudíž omezeny svým relativním
původem. Relativní původ jim nemůže poskytnout nevyčerpatelný a věčný zdroj
inspirace ke stálému vytváření nových idejí a nápadů, který by byl s to udržovat
věčně jejich jsoucno a Bytí. Takže když relativní zdroj vyschne, negativní stav splní
svůj účel, kvůli němuž mu Nejvyšším bylo dovoleno vstoupit do svého jsoucen a
Bytí. V tomto bodě skončí. Všichni ti lidé, kteří ze své svobodné volby zůstanou
v negativním stavu až do samého jeho konce, si uvědomí, že již není v negativním
stavu nic, co by je inspirovalo či motivovalo v něm zůstat a pokračovat. V okamžiku
tohoto uvědomění se jim opětovně vybaví paměť jejich dobrovolného postavení,
okolností, za nichž bylo negativnímu stavu dovoleno vstoupit do jeho módu
aktivace a dominance, a bude jim dána následující možnost volby: buď konvertovat
do pozitivního stavu a následovat cestu neustálého duchovního pokročení změn,
plynutí a pohybu, nebo odejmutí jejich zdroje života a jeho navracení z nich zpět do
Absolutního stavu.

Ve druhém případě, v okamžiku odejmutí životního zdroje z nich, odpadne současná
negativní, zlá, iluzivní a přeludná forma tohoto ukradeného života se všemi jeho
stavy, kondicemi, procesy atd. a obrátí se v nicotu. Konec konců není ničím více než