Page 89 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

a jejich pseudostvoření je zničit veškeré Stvoření Nejvyššího i s Ním/Ní. Cokoli je také
„stvořeno“ v peklech, je „stvořeno“ pouze k tomu, aby ničilo. Proto je to jen
„pseudostvoření“ bez ohledu na to, do jaké míry je to zkažené. Problémem je, že
jakékoliv pseudostvoření nemá nic ze sebe. Vše je ukradeno ze skutečného Stvoření, a
tedy od Nejvyššího. Jak již bylo uvedeno, pseudotvůrci operují s kradenými
duchovními principy.

Jelikož znají důležitost duchovních principů pro své vlastní přežití a pro úspěch jejich
plánu a jelikož touží odstranit Nejvyššího a zaujmout Jeho/Její místo, je pro ně
nutností - pseudostvořit pseudoduchovnost a pseudonáboženství, kterými by mohli
udržovat své pseudostvoření v duchovní zaslepenosti a nevědomosti, aby mu bránili v
uvědomění si a v možném přijetí pravé duchovnosti. Byli si vědomi vrozených
duchovních potřeb lidí. Ty nemohli vyhladit žádnou genetickou manipulací, protože v
tom případě by lidé nemohli žít. Tím, že nechali v lidech nedotčený princip poznávání,
ponechali v nich taktéž věčnou vrozenou touhu a snahu dosáhnout duchovnosti.
Tento cíl v lidské mysli nemůže být nikdy vyhlazen jakoukoli genetickou či jinou
manipulací, protože každý prostě žije a život pochází z duchovního.

Je zde tato zásada: život sám o sobě a v sobě je úplně a zcela duchovním fenoménem.
Je to Nejvyšší, kdož je Absolutním životem v Sobě a ze Sebe, kdo je v něm jako ve
Svém vlastním. Pokud je někdo naživu (bez ohledu na to, v jakém stupni, kroku či jaké
dimenzi bytí či jsoucna - ať je duchovní, zprostředkující či přírodní, nebo v peklech),
nachází se v duchovnosti. Rozdíl je jen v umístění vzhledem k této duchovnosti.
Někdo je k ní obrácen zády, někdo tváří. Kdo se k ní postaví tváří, stane se mnohem
více duchovním a jeho duchovní úroveň se stane více a více otevřenou. Avšak obrátí-li
se k ní někdo zády, stane se méně a méně duchovním a jeho duchovní úroveň klesá
stále víc, až se úplně uzavře, a tím, že se uzavře, stává se ten jedinec skutečným
zvířetem bez jakéhokoliv duchovního smyslu. Není v tom žádný rozdíl, je-li taková
osoba dobré pověsti, zřejmě inteligentní, brilantní a úspěšná, neboť tyto vlastnosti
jsou odvozeny pouze z přírodního stupně, a nemají tudíž žádnou věčnou hodnotu.

Všechno toto pseudotvůrci věděli a pokusili se využit tyto znalosti ve svůj prospěch.
Uvědomovali si, že lidé potřebují dobro a rovněž také Boha. A jelikož nechtěli uznávat
skutečného Nejvyššího jako jediného Boha, museli si určit svého boha z vlastních řad.
Přikládali tomuto bohu všechny atributy a principy Nejvyššího a uctívali ho. Na tentýž
systém víry napojili i své pseudostvoření na Zemi, a tak vytvořili nové
pseudonáboženství.

Ale protože všichni chtěli být bohy, bez přestání bojovali jeden proti druhému,
vytvářeli frakce, dělili se do skupin apod., přičemž si neustále vytvářeli nové bohy a
přisuzovali jim všemohoucnost. To vedlo k vytváření taktiky klamu, přesvědčování,
chytračení, zkreslování, zotročování a všech úrovní negativních pohnutek. Všechny
pak jsou přeneseny a napojeny do nevědomosti lidí na Zemi ve formě různých
náboženství. A jelikož vždy přicházejí s dalšími novými bohy a novými náboženskými
myšlenkami, vytváří mezi lidmi na Zemi mnohé náboženské systémy víry, které
prohlašují, že jedině jejich náboženství je to pravé a původní. Drží se ho a lpí na něm
tak pevně, dogmaticky, fanaticky a slepě, že opovrhují vším a každým ostatním až do
té míry, že vraždí jeden druhého a soustavně ho ničí ve jménu svého nově
pseudovytvořeného boha. Lidským tvorům je nepřijatelné, že to, co dělají, je ve jménu
či z pohnutky ďábla, a ne ve jménu pravého Nejvyššího, který by přece nikdy nestvořil
rozmanitá náboženství a cokoliv protikladného.

A tak neduchovní stav končí v úplné surovosti, která je tak barvitě zobrazena celou
historií lidstva posledních tří či čtyř miliónů let. Takováto náboženství, iniciovaná