Page 22 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI
P. 22

On/Ona vždy jest, nemůže být nikdy plně pojata a pochopena tím, kdo je relativní
            pouze k Nejvyššímu, a tedy vždy nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího. Aby někdo
            mohl   skutečně   pojmout   a   pochopit   tuto   povahu,   musel   by   být   nestvořeným   a
            Absolutním,   jako   je   Nejvyšší.   Pouze   Absolutní   zkušenost   Absolutního   stavu
            Absolutního nestvoření, Nenastávání, Neprobíhání a Nestávání se Absolutního „Já
            jsem“ může poskytnout plné pojímání a porozumění pravé povahy Nejvyššího. Tato
            zkušenost není možná pro toho, kdo není v absolutním stavu a absolutním procesu. Z
            tohoto důvodu sentientní jsoucna a bytosti z Toho Absolutního jsou schopny toliko se
            přiblížit pravé povaze Nejvyššího všemi svými principy, atributy a jejich odvozeninami,
            které mají z absolutního Nejvyššího, neboť Nejvyšší je v nich jako ve Svém vlastním.
            Aproximace pravé povahy Nejvyššího z těchto principů, atributů a jejich odvozenin je
            možná kvůli jejich relativní povaze k absolutnosti těch, které jsou v Nejvyšším.


            Z toho plyne závěr, že je a vždy bude chápání a pojímání povahy Nejvyššího, které
            přesahuje to, které kdo má v jakémkoli okamžiku.

            Toto tedy vede k formulaci následujícího základního principu lidské duchovnosti:

            Jelikož je skutečná aproximace Absolutní povahy Nejvyššího možná jen z principů,
            atributů a jejich odvozenin v lidských bytostech, v nichž je Nejvyšší vždy přítomen
            jako   ve   Svém   vlastním,   jediný   způsob,   jak   dosahovat   neustále   většího   jejího
            porozumění a pojímání, je z nitra sebe sama. Tak tedy stále lepší a lepší porozumění
            sebe sama vede ke stále lepšímu chápání Nejvyššího, neboť Nejvyšší je vždy přítomen
            v každém já, jako ve Svém vlastním. Teto proces pokračuje nepřetržitě a je základnou
            a základem veškerého lidského života, lidské tvořivosti a činnosti v nekonečných
            potenciálech a ve věčném pokračování.


            Na závěr této kapitoly je třeba učinit závěr, že lidské bytosti a entity - založené na
            všech těchto základních principech duchovnosti obecně a lidské duchovnosti zvlášť -
            jsou   ve   všech   svých   formách,   stavech,   rozpoloženích,   procesech,   dimenzích,
            vesmírech, galaxiích, slunečních systémech a planetách ve všech svých aktivitách ve
            všech úrovních, sférách, oblastech a místech jejich bytí a jsoucna od nejniternějších
            až po nejzevnější, od nejvyšších po nejnižší bez jakékoli výjimky a výhrady skutečně,
            úplně, zcela, naprosto a absolutně duchovními entitami a bytostmi.


            Pokud se toto nepochopí, nepřijme a nevezme vážně v úvahu jako jediná možnost, nic,
            co následuje v této knize, nebude mít žádný smysl a její význam bude úplně ztracen.
   17   18   19   20   21   22   23   24   25   26   27