Page 21 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

jako ve Svém vlastním.

Tudíž v intenzifikaci sexuálních pocitů principů maskulinity vzhledem k principům
femininity a principů femininity vzhledem k principům maskulinity a v jejich
sjednocení skrze jedinečnou manifestaci každého principu u všech lidských bytostí
prožívají tyto lidské bytosti Nejvyššího skrze Jeho/Její jedinečnou manifestaci,
existenci a proces v lidských bytostech opačného sexuálního uzpůsobení, ženského k
mužskému a mužského vzhledem k ženskému. Jelikož je Nejvyšší vždy přítomen v
těchto formách a v jejich zvláštních, jednotlivých sexuálních charakteristikách, jedinec
se v procesu sexuálního styku se svým sexuálním protějškem (mužský se ženským,
ženský s mužským) v pravém smyslu a do určité míry miluje s Nejvyšším.

Z toho plyne důležitost uvědomění si následujícího základního principu lidské
duchovnosti: Pravá lidská sexualita je naprosto, úplně, zcela a bez výjimky duchovní
událostí, která probíhá a stává se z Nejvyššího - je nejzazším nástrojem a prostředkem
sdílení a prožívání Absolutní lásky Absolutní moudrosti Nejvyššího v tom, co je
relativní vzhledem k Nejvyššímu. Bez tohoto pochopení sexuality je její smysl navždy
ztracen.

11. Moc, potence, síla a dynamika „já jsem“ a jeho sexualita, které jsou v absolutním
smyslu relativní vzhledem k Nejvyššímu, působí na principu tvořivosti relativní k
Absolutní tvořivosti Nejvyššího. Tvořivost „Já jsem“ relativní k Absolutní tvořivosti
Nejvyššího je následkem a neustálým projevem jeho lásky a moudrosti a všech jejich
atributů a odvozenin, relativních k Absolutní lásce a Absolutní moudrosti a všem jejich
absolutním atributům a odvozeninám. Kvůli samému obsahu a principu „já jsem“ je
toto - vzhledem k Aktivitě Nejvyššího - vždy činné a tvořivé relativně vzhledem k
Absolutní činnosti a Absolutní tvořivosti Nejvyššího. Tvořivost „já jsem“ relativní k
Absolutní tvořivosti Nejvyššího je samotným centrem a jádrem sjednocení lásky a
moudrosti „já jsem“ a jeho sexuality, relativním k Absolutnímu středu a Absolutnímu
jádru Absolutního sjednocení Absolutní lásky a Absolutní moudrosti Absolutního „Já
jsem“ a jeho Absolutní sexuality. Z tohoto centra a jádra se iniciují popudy k
neustálému stávání se toho, co nastává a probíhá z Nejvyššího, kdož vždy jest.

Tudíž tento princip stanoví, že lidé tvoří ze stavu své lásky procesem své moudrosti
relativně pouze k Absolutní tvořivosti Absolutního „Já jsem“, které tvoří ze svého
Absolutního stavu Absolutní lásky procesem Absolutní moudrosti.

Z tohoto plyne následující důležitý základní princip lidské duchovnosti:

Pravá tvořivá snaha lidských bytostí a jejich výsledné činnosti jsou relativní pouze k
Absolutní tvořivosti a Absolutní aktivitě Nejvyššího. V absolutním smyslu je veškerá
tvořivost a činnost lidských bytostí možná jen proto, že nastává, probíhá a stává se z
Nejvyššího, kdož nikdy nenastává, neprobíhá a nestává se, ale vždy jest. Nejvyšší je
tedy vždy přítomen v lidské tvořivosti a činnosti jako ve Svém vlastním.

12. Jelikož jakákoli lidská bytost ve své celistvosti pouze nastává, probíhá a stává se z
Nejvyššího, kdož je jedině Tím/Tou, Jenž/Jež vždy jest, je zřejmé, že vše v lidském
životě závisí zcela, úplně, plně, naprosto a absolutně bez jakýchkoli výjimek na
způsobu, jakým se projevuje uvědomění, poznání, chápání, uznání, postoj, vůle, city a
chování vzhledem k tomu, co nenastává, neprobíhá a nestává se, ale vždy jest - tedy k
Nejvyššímu. Pro založení přístupu, uvědomění, poznání, pochopení, přijetí, vůle, citů a
chování k Nejvyššímu je třeba mít náležité pojetí, náležitou představu a ideu povahy
Nejvyššího. Avšak je tu paradox a dilema. Skutečná povaha Nejvyššího, kdož jest
absolutním, nestvořeným, nenastávajícím, neprobíhajícím a nestávajícím se, jelikož