Page 16 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

absolutnímu vytváří lidskou mysl, která nastává, probíhá a stává se z Absolutní mysli
Absolutního „Já jsem“.

Z tohoto plyne první a jeden z nejdůležitějších základních principů lidské duchovnosti:

Lidské bytosti jsou vědomá jsoucna a bytí neustále nastávající, probíhající a stávající
se z Absolutního vědomého jsoucna a bytí, kterým je Nejvyšší, který nikdy nenastává,
neprobíhá a nestává se, neboť On/Ona prostě vždy jest.

2. Nastávání, probíhání a stávání se lidských bytostí je aktem Absolutní nezávislosti a
Absolutní svobody Nejvyššího. Jelikož je tento akt výsledkem Absolutní svobody a
Absolutní nezávislosti, lidské bytosti nastávají, probíhají a stávají se z Absolutní
svobody a Absolutní nezávislosti s nezávislostí a svobodou relativní k Absolutní
nezávislosti a k Absolutní svobodě Nejvyššího. Akt stvoření a výsledné nastávání,
probíhání a stávání se mohou odehrát pouze v Absolutní svobodě a v Absolutní
nezávislosti. To, co je absolutně svobodné a nezávislé, může působit pouze z
Absolutní svobody a Absolutní nezávislosti a je schopna tvořit pouze svobodná a
nezávislá nastávání, probíhání a stávání se relativní k Absolutnímu sebe sama a jeho
Absolutním principům, absolutním atributům a jejich Absolutním odvozeninám.

Z tohoto plyne druhý základní princip lidské duchovnosti: Lidské bytosti jsou v
neustálé svobodě a nezávislosti relativní jen k Absolutní svobodě a Absolutní
nezávislosti Nejvyššího. V samotné jejich svobodě a nezávislosti relativní k Absolutní
svobodě a Absolutní nezávislosti Nejvyššího je vždy tato Absolutní svoboda a
Absolutní nezávislost Nejvyššího. Tedy pravá lidská svoboda a nezávislost může být
pouze z Nejvyššího. Nejvyšší je vždy přítomen v lidské svobodě a nezávislosti -
relativní k Absolutní svobodě a Absolutní nezávislosti Nejvyššího. Cokoliv je z
Nejvyššího, je v tom Nejvyšší jako ve Svém vlastním.

3. „Já jsem“ relativní k Absolutnímu „Já jsem“ je ve stavu relativním k Absolutnímu
stavu. Stavem relativního „já jsem“ je láska, relativní k Absolutní lásce. Relativní láska
k Absolutní lásce je esencí „já jsem“ relativního k Absolutnímu „Já jsem“. Esence „já
jsem“ relativní k Absolutní esenci Absolutního „Já jsem“ je samým životem lidských
bytostí, relativním k absolutnímu životu Nejvyššího. Tedy samým životem relativním k
Absolutnímu životu je láska relativní k Absolutní lásce. Toto je princip všeho v
lidských bytostech, relativní k Absolutnímu principu všeho v Nejvyšším. Tento princip
tudíž stanoví, že stavem lidských bytostí relativním k Absolutnímu stavu Nejvyššího je
sama láska - relativní k Absolutní lásce - která je pravým životem relativním k
absolutnímu životu.

Sebeuvědomění relativní k Absolutnímu sebeuvědomění je uvědoměním lásky
relativního já, relativní k Absolutní lásce Absolutního uvědomění Nejvyššího. Poznání
tohoto já, které je milováno, je relativní k poznání Absolutního Já Absolutní lásky
Nejvyššího. Poznáním relativity lásky k Absolutnímu stavu Absolutní lásky se počíná
stav lásky, který nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího. Principem zde je to, že
jelikož láska tohoto já nastává, probíhá a stává se z toho, co nastává, probíhá a stává
se, ale vždy jest, není možno milovat z toho, co nastává, probíhá a stává se, ale jen z
Nejvyššího; kdož je Absolutní láskou a kdož nikdy,nenastává, ale vždy jest. Ale
protože samotným prvním krokem uvědomění toho, co nastává, probíhá a stává se, je
uvědomění sebe, prvním činem lásky, relativní k Absolutní lásce, je láska tohoto já,
relativní k Absolutní lásce Nejvyššího. V lásce tohoto já - relativní k Absolutní lásce
Nejvyššího - je Nejvyšší jako ve Svém vlastním.