Page 198 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI
P. 198

věčnost a nekonečnost. Neznamená to „Byl jsem“ či, „Já budu“, ale znamená to
            prostě „Já jsem vždy“. V takovém pojetí není žádný čas ani prostor.

            Dilema této situace spočívá v tom, že nikdo nemůže být ani existovat bez stavu a
            procesu „já jsem“. Proto je v Niterné mysli vybudován z Absolutního „JÁ  JSEM“
            zvláštní stav a proces, který se může přizpůsobit jeho přítomnosti tak, že může nastat
            stav a proces „já jsem“ - relativní jen k Absolutnímu stavu a Procesu Absolutního „JÁ
            JSEM“. Takovou relativní pozicí a přítomností Absolutního lze teď započít stav a
            proces „já jsem“ a vskutku se z něho stávat.


            Taková záměna stavů a procesů Absolutního „JÁ  JSEM“  za relativní k Absolutnímu
            „JÁ  JSEM“  se   nazývá   Nejvyšším   já,   neboť   v   sobě   pojímá   svou   relativitu   k
            Absolutnímu. Takové pojímání mu dává pravou možnost být a existovat. Proto tedy
            vskutku je a existuje jen ze jsoucna a bytí Absolutního „JÁ JSEM“. Toto je pravý
            duchovní princip lidské mysli a lidského života.

            Takže zvláštností dynamiky Nejvyššího já se spatřují v neustálém generování stavů a
            procesů, které se vztahují k Nejvyššímu, jsou z Něho/Ní, Jím/Jí, v Něm/Ní a skrze
            Něj/Ni, kdož je vždy přítomen v tomto Nejvyšším já. Takové generování umožňuje
            pojímat vlastní stav a proces jako „já jsem“, které je esenciální, substanciální a vitální
            pro vlastní jsoucno a bytí. Bez něho není možný žádný vědomě uvědomělý život.

            Druhý   čili   intermediální   stupeň   Niterné   mysli   zvaný   univerzální   vědomí   neustále
            vytváří ideje, poznatky, struktury a dynamiku veškerého Stvoření ve jsoucnu a bytí.
            Nemohlo by se vybudovat nic zvláštního, kdyby tu nebyl obecný stav a proces všech
            dostupných specifik, z něhož lze vyvíjet požadované a nutné zvláštní stavy a procesy
            relativní jen k veškeré jejich povšechnosti.


            Pro tento zvláštní stav lidské mysli je životně závažné mít všechny ideje, poznatky,
            struktury a dynamiku všeho Stvoření v jsoucnu a bytí. Z nich lze pojímat a pochopit
            zvláštnost lidské mysli. Také obecné stavy a procesy všech dostupných zvláštností
            jsou soustředěny a koncentrovány v jednom zvláštním stavu a procesu, který se stává
            jejich   souhrnem   a   konkrétním   projevem.   Skrze   něj   a   jim   může   být  přítomno   vše
            zvláštní ve Stvoření, aniž by bylo nutné se vzdát vlastní specifičnosti a stát se něčím
            jinak zvláštním. Tak se zachovává rovnováha univerza.


            Protože   život   zvláštního   závisí   na   srovnávání   a   odlišování   se   vším   a   od   všeho
            ostatního, je nutné, aby byla v lidské mysli obsažena sféra či úroveň, která by byla
            nositelem všech těchto zvláštností ve jsoucnu a bytí, s nimiž lze srovnávat a od nichž
            se   lze   odlišovat.   Dynamika   univerzálního   vědomí   tedy   ustanovuje   život   stavu   a
            procesu zvláštní lidské mysli. Universální vědomí je ve stavu a procesu neustálého
            generování všech takových idejí ve Stvoření do celku lidské mysli. Svou dynamikou
            přispívá k budování jedinečnosti každé lidské bytosti.

            Třetí   čili   nejzevnější   úroveň   Niterné   mysli   je   stavem   a   procesem   neustálého
            uvědomování   všech   takových   idejí,   myšlenek,   funkcí,   stavů   a   procesů,   které
            nepřerušovaně   nastávají   v   Nejvyšším   já   a   universální   vědomí.   Proto   se   nazývá
            uvědoměním Nejvyššího já. Uvědomění si Nejvyššího já a univerzální vědomí je krajně
            životně důležité pro přežití veškeré Niterné mysli. Stav a proces takového uvědomění
            neustále generují energii, vitalitu, sílu a podporu všem systémům lidské mysli tím, že
            se neustále uvědomuje jejich funkce a působnost. Tak se koordinují a řídí všechny
            události, dění, činnosti, stavy a procesy, které nastávají v lidské mysli. Je tu vždy
            uvědomění všeho. Bez tohoto uvědomění by nebylo možné žádné koordinování, řízení,
            uspořádávání  a efektivní  působení  veškerých systémů lidské  mysli.  Prostě  by  se
   193   194   195   196   197   198   199   200   201   202   203