Page 197 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

nádoba všech idejí stvoření relativního k Absolutnímu Stvořiteli. Aby tyto ideje
neustále nastávaly, je nutné stvořit zvláštní přijímací centrum, které by obsahovalo
něco, co nenastává, z čeho by se mohla udát všechna nastávání. Jakékoli nastávání
může vzniknout jen z toho, co nenastává. Nastávání nastávání není vůbec žádným
nastáváním. Takový proces nepřináší žádný výsledek.

Udržovat vše relativní je možné jen tím, k čemu se to relativní vztahuje. Jediným, k
čemu je možno být relativní, je Absolutno, které není relativním k ničemu. Relativní k
relativnímu není vůbec žádnou relativitou. Toto se neděje.

Takže aby se zajistilo neustálé nastávání ideje v Niterné mysli, musí tato v sobě
obsahovat samotné centrum, aby poskytovalo neustálé nastávání všech nutných idejí
stvoření, což bude nepřerušovaně udržovat život lidské mysli.

Nutnost, aby takové ideje v Niterné mysli neustále nastávaly, spočívá v tom, že
napájejí životem všechny systémy lidské mysli početím, vytvářením a udržováním jim
odpovídajících idejí. Není žádného života bez ideje života. Protože je ale lidská mysl
sama o sobě nastáváním ideje, nemůže v sobě a ze sebe vyvářet žádnou ideu. Taková
produkce se může odehrát jen v Absolutním stavu, to jest v Nejvyšším.

Aby takové vytváření nastávalo neustále, je počata přítomnost Absolutního v
relativním. Cokoli nastává z Absolutního, je extenzí a procesem toho Absolutního,
ačkoli samo nemůže být absolutním kvůli svému nastávání. Proto je v něm Absolutní
jako ve Svém vlastním. Jelikož idea lidské mysli nastává v Absolutní mysli Nejvyššího,
je lidská mysl skrze svoji Niternou mysl nádobou věčně přítomnosti Nejvyššího. Věčná
přítomnost Nejvyššího je samotným životem Niterné mysli a z ní, jí a skrze ni je samým
životem veškeré lidské mysli.

Přítomnost Nejvyššího v Niterné mysli tak dovoluje neustálé nastávání, vytváření,
vynořování, udržování, podporování a objevování všech idejí stvoření a lidské mysli, z
nichž může lidská mysl žít. A protože každá lidská bytost je lidskou bytostí jen kvůli
své mysli, může každá lidská bytost žít jen kvůli skutečnosti tohoto nastávání z
přítomnosti Nejvyššího v Niterné mysli. Ve skutečnosti je tedy Niterná mysl lidské
mysli samotným duchem jakéhokoli člověka a z jejích duchovních principů počíná,
vzniká, vytváří se, udržuje se a sestává veškerý život každého, ač to ten chce přijmout,
či nikoliv.

Co znamenají „duchovní principy“ ? Tento výraz označuje to, že život Niterné mysli, a
tedy veškeré mysli, a tedy život pro jakoukoli sentientní entitu či lidskou bytost je
možný pouze neustálou přítomností Nejvyššího v té mysli. Ta je jejím pravým
duchovním principem. Kvůli takové přítomnosti je vše, co je vytvořeno v Niterné mysli,
vždy dobré, protože to přichází ze stavu lásky a procesu moudrosti, které neobsahují v
žádné formě žádné ideje negativních stavů.

Taková je tedy obecná povaha dynamiky Niterné mysli. Je třeba uvážit některé
zvláštnosti dynamiky Niterné mysli, které se vztahují k funkci jejích různých stupňů.

Jak je uvedeno shora, aby se zajistila neustálá produkce idejí pro udržování života
lidské mysli, bylo nutné stvořit nejprve místo, které by se přizpůsobilo přítomnosti
Nejvyššího kvůli neustálé emanaci a radiaci života do všech systémů lidské mysli. Za
tím účelem byl ustanoven nejniternější stupeň Niterné mysli zvaný Nejvyšší já. Jeho
funkcí je souvztažnost s Absolutním „JÁ JSEM“ Nejvyššího. Jsoucno a bytí jsou
nemožné bez stavu a procesu „já jsem“. Nikdo ale nemůže být sebou a ze sebe „JÁ
JSEM“, pokud není Absolutním „JÁ JSEM“. Prohlásit se za „JÁ JSEM“ znamená