Page 196 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

Součastnost jejich jsoucna a bytí je nutnou podmínkou. Jinak by ideje či principy
nemohly udržet svůj obsah. Udržování jakékoli ideje či principu je možné, má-li toto
udržování nějakou formu. Taková forma musí tedy být synchronní se svou ideou či
svým principem a obráceně. Ale při vnímání jejich odpovídajících pozic jedné k druhé
se musí pojímat jako následující jedna druhou - což tedy znamená, že forma následuje
svou ideu či svůj princip, protože tu nejprve musí být idea formy dříve, než lze mít o ní
představu. Takže v tomto smyslu idea předchází svou formu a forma následuje svou
ideu.

Vztah mezi ideou a formou je tedy synchronní, simultánní i diskrétní a zároveň je
souvislý, následný i lineární. Takovéto chápání je vyšší úrovně než to, které bylo právě
zformulováno výše.

Mezi ideou a její formou se nachází prostředkující proměnná, kterou lze pojímat jako
proces transformace a přesunu ideje do formy. Tato prostředkující proměnná je
vytvořena svou ideou pro proces transformace do stávání se. Kvůli své mezipozici
vzhledem k ideji a její formě obsahuje v sobě jak kvalitu a obsah ideje samotné, tak i
kvalitu a obsah formy této ideje. Takový obsah a kvalita jsou však obsaženy v
transformované kondici. Protože prostředkující proměnná není ani samotnou ideou,
ani samotnou formou této ideje, je nutně něčím, co je mezi jsoucnem a ideou a bytím
formy této ideje. Je to proces přechodu a transformace ideje do její formy, kdy se
odehrává vyrovnání, příprava, mediace a popud ke stávání se.

Protože prostředkující proměnná má takovou povahu, je synchronní, simultánní a
diskrétní vzhledem k ideji a její formě a zároveň je vzhledem k ním souvislá, následná
a lineární. Následuje ideu a předchází formu. Shora uvedený popis lze pojímat jako
základnu pro pochopení dynamiky lidské mysli.

Tři nejniternější úrovně lidské mysli, které se nazývají Niternou myslí, jsou centrem
lidské mysli, které v sobě obsahuje všechny ideje, myšlenky, principy, kategorie a
atributy Stvoření se všemi jejich deriváty. Nic zde nechybí. Musí obsahovat vše v bytí a
jsoucnu, jelikož je souvztažností ideje stvoření. Je tedy samou ideou celku lidské
mysli. Bez takové ideje by lidská mysl nemohla být. Idea lidské mysli je tedy samým
jejím životem.

Niterná mysl - jsouc ideou lidské mysli a souvztažností ideje stvoření - je ale ve svém
jsoucnu a bytí relativní, neboť je nastáváním ideje. Fakticky je to idea ideje. Aby mohla
idea nastat, musí mít stav, ve kterém může vzniknout. Takový stav musí mít absolutní
povahu a nesmí vznikat. Nesmí vznikat proto, že v tom případě by byl vzhledem k
něčemu relativní. Relativní k něčemu relativnímu není možné, neboť relativní je pouze
vzhledem k něčemu, co je Absolutní. Relativní nemůže vytvořit stav, k němuž by bylo
relativní, ale stav při své Absolutní povaze může vytvořit své relativní. Není tudíž nic v
sobě samotném vyjma Absolutní „JÁ JSEM“. Toto Absolutní „JÁ JSEM“ je Absolutním
stavem, který může vytvářet všechny ideje relativní k Sobě.

Nejniternějším stavem toho Absolutního „JÁ JSEM“ je Absolutní idea jeho vlastního
Absolutního jsoucna a Absolutního bytí. Kvůli Absolutní ideji Absolutního „JÁ JSEM“
je tento stav nutně stavem Absolutního sebeuvědomění, jež ustanovuje Absolutní
sentientní entitu. Protože nic není samo v sobě a ze sebe vyjma Absolutní vědomě
uvědomělou entitu, vzniká vše ostatní nutně z Ní. Absolutní sentientní entita se v této
knize nazývá Nejvyšší.
Nastávání ideje lidské mysli v Absolutní niterné mysli Nejvyššího vytváří stav, který je
relativní pouze k Absolutnímu stavu Nejvyššího. Tento stav se může pojímat jako