Page 161 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

pravidel, předpisů a směrnic, které dočasně tuto krizi do jisté míry odvrátily, ale které
ji ve skutečnosti nakonec zvětšily, umocnily a prohloubily.

Takový stav krize je vlastní a vrozený povaze protikladných činitelů, které se projevují
ve všech lidských systémech. Jak se tlaky, napětí a stresy hromadí stále více, krize
nastolí a přivodí pád a zhroucení systému. Směřování této krize je „pokrokové“ v
protikladném smyslu. Krize se stávaly pokročilejšími, většími a horšími.

Udržování tohoto krizového stavu se zajišťuje duchovně protikladnou povahou
lidských systémů, které se snaží přežívat svým zatvrzelým lpěním a závislostí na
tradicích a zvycích i kulturách a jejich náboženstvích. Tyto sklony jsou tak silné, že
když generace za generací vymírají a přicházejí do intermediálního světa, pokračují ve
svém úsilí stále zuřivěji. Zavilost těchto tendencí je stále větší, neboť v novém stavu v
duchovním světě jsou k dispozici daleko vychytralejší nástroje k tomu, aby se mohlo
pokračovat v tomto kontraproduktivním úsilí. Zde se budují vlastní umělé společnosti
a kultury, které se zpětně napojují na pseudočlověčenstvo na Zemi, poskytující mu
čerstvé popudy, aby pokračovalo ve svém neduchovním kontraproduktivním,
nenormálním a nepřirozeném počínání. Z něho napájejí a jsou napájeni, neboť noví
členové se rekrutují z lidí na planetě Zemi, kteří se s nimi spojují v novém stavu, takže
se udržuje, podporuje a zachovává status quo této situace. To je vzájemným
napájením, neboť lidé na Zemi jsou krmeni novými ideami, myšlenkami a tvůrčími
popudy většího pokroucení, zvrácení a zmrzačení pravé duchovnosti a zároveň se
napájí producent takových idejí tím, že se realizují a aktualizují v přírodním stavu a pak
se k ním připojují v jejich vlastním pseudoduchovním stavu v intermediálním světě.

Protože je ale v těchto systémech kvůli výše zmíněnému principu neustálé nutkání či
pobízení, aby se navrátily k normálnímu a přirozenému směřování, nacházejí se
neustále v krizi a v procesu úpadku. Věci obvykle neprobíhají tak dobře, jak se
plánovalo a očekávalo. Normální a přirozený běh událostí má své vlastní účinné
prostředky a nástroje k tomu, aby každého uvedl zpět do normální a přirozené
kondice. Tak působí zákon Absolutní Prozřetelnosti Nejvyššího.

Lidským tvorům se v průběhu dějin neustále mnohými způsoby připomínala jejich
pravá, původní duchovní přirozenost. Proroci, velcí duchovní zakladatelé, muži a ženy
Boží i svaté knihy jako Bible připomínali lidem jejich vlastní původní duchovní
podstatu. Neustále jsou poskytovány alternativy, podávány příklady, nastávají
navštívení, obrozují se vnitřní vědomí jednotlivců a mnohé jiné podobné věci neustále
působí za tímto účelem. To vše pak přispívá stále více k prohlubování krize všech
lidských systémů.

Bez ohledu na rozsah, v jakém jsou takové pozitivní pohnutky a ideje svatých knih
zkresleny, převráceny, zmrzačeny, pokáleny, zamořeny a dezinterpretovány, stále v
sobě obsahují a uchovávají zrnka skutečné duchovní pravdy. Tyto pravdy jako
protiklad těchto zkreslených hodnot způsobují, že se krize vždy více prohlubuje.

Když se situace těchto společností v duchovním světě rozvine do takového kritického
bodu, že její pokračování ohrožuje veškeré Stvoření, náhle a zcela se kvůli své
hluboké krizi zhroutí, končíce ohromným kolapsem. Poté jsou jejich příslušníci
odděleni a umístí se do svých odpovídajících pseudoduchovních pekel, kde mezi
sebou pokračují ve svých životních stylech tak dlouho, jak si přejí, či jak dlouho
pokračují v uzavření se tomu, aby naslouchali svému vnitřnímu hlasu, který se je
neustále snaží přivést zpět k normálnímu a přirozenému trendu.

Takové kolapsy těchto společenstev ve světě duchů čili v intermediálním světě jsou
tím, co se míní posledním soudem. Souvztažné faktory těchto navštívení a posledních