Page 157 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

Potrava, nápoje, tabák a drogy se staly hlavními činiteli lidského života. Potrava a jídlo
nahrazují lásku a dobro; pití a drogy moudrost a pravdu. Zároveň se užívají pro
sebepotrestání, které je výsledkem pocitů viny z toho, že jeden není takovým, jakým
má být, a také pro pocit bezpečí a ochrany.
Jakékoli intenzívní zabývání se lidí jídlem, pitím, tabákem a drogami (ať je snahou se
jich vzdát či jejich nadbytek) vede lidi kvůli jejich vnější hodnotě k sebezničení a k
ničení duchovnosti. Otroctví a závislost na požití potravy, pití, tabáku a drog vytlačuje
jakékoli jiné tvořivé myšlení, které by nakonec mohlo vést ke svobodě, nezávislosti,
objevení já a duchovnímu uvědomění.

Vzhledem k důležitým duchovním důsledkům a souvztažnostem jídla a pití mohou být
potrava a nápoje užívány mnohým způsobem ke zničení duchovních hodnot lidského
života. Péče o tělo souvztaží s péčí o ducha, což znamená péči o vlastní já. Potravou
ducha je dávání a sdílení lásky a dobra, nápojem ducha je získávání a sdílení
moudrosti a pravdy. Když někdo popírá duchovní hodnoty vlastní existence v duchu či
se jim uzavírá, je nucen se zabývat tělem a vnějšími záležitostmi.

Toto odmítání znamená umísťovat původ života do těla a hmoty, kde žádný život sám
o sobě neexistuje. Je-li veškerý život roven životu tělesnému, pak všechny potřeby
všech dimenzí se musí nahradit náhražkou pseudoživota. Jelikož nereálnost nemůže
nikdy nahradit realitu, hlad, žízeň a touha po fyzických rozkoších se stávají
nenasytitelnými a neuhasitelnými. Takže se lidé stávají oběťmi jídla, pití, tabáku a
drog. Takové návyky vedou nakonec k fyzickému zániku.

Jakmile jsou eliminovány činitele rovnováhy ve všech úrovních, dimenzích a stupních
lidského života, strádání a bída veškeré lidské mysli se stávají nevyhnutelnými.
Vyrovnávacím faktorem je sama duchovnost, která vytváří střed lidské existence, kde
je Nejvyšší jako ve svém vlastním. Na druhé straně v případech, kdy lidé omezují či
ruší svoje potěšení z náležitého jídla, pití a ostatních fyzických rozkoší, nastává
porušení zákona souvztažností, jak se uvádí výše, což vede k uzavření pravé
duchovnosti. Zvláštní situace je s tabákem a narkotiky. Způsob, jakým je lidé užívají,
nemá žádnou pozitivní duchovní hodnotu v rámci nějaké duchovní souvztažnosti. Je
třeba jíst jisté množství potravy, aby se udrželo tělo naživu; je třeba pít jisté množství
tekutin z téhož důvodu. To je pravou duchovní souvztažností - jedinec je udržován
naživu láskou (duchovní potravou), která je skutečným životem a pravdou (duchovním
nápojem), která je skutečnou formou života. Kouření a drogová závislost
(alkoholismus se zde považuje za drogovou závislost) tuto souvztažnost nemají.
Jeden nemusí kouřit ani požívat drogy, aby byl naživu. Opak je pravdou: Kouřením a
požíváním narkotik se krátí délka života vlastního těla. Proto je kouření a užívání drog
pseudokorespondencí vytvořenou pseudotvůrci v peklech, aby se otupila, zotročila a
nakonec zničila lidská mysl tím, že se odvádí od duchovnosti a získává se pro svůj
vlastní pseudoduchovní stav pekel, který zfabrikovali za tímto účelem.

Takové jsou tedy následky a důsledky lidského duchovního úpadku na jednotlivé
oblasti lidského života, lidských činností, systémů a vztahů.

A tak se odpovídá na otázku, jaké to je být bez duchovnosti, životním stylem lidské
bláznivosti a šílenosti. Konkrétní dění hovoří samo za sebe. Doufejme, že se počíná
získávat ponaučení.

Jako u ostatních sdělení a výkladů předcházejících kapitol je nutné znovu zdůraznit, že
je tu vyšší a širší pochopení všech těchto faktorů, které přesahuje zde prezentované.
Není však možně je vnímat a porozumět mu bez tohoto zprostředkujícího kroku,
zjeveného v této knize. Vše se zjevuje v postupných krocích. Takový nový krok se nyní