Page 159 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

ČÁST I

Kapitola šestá

HLUBOKÁ KRIZE VŠECH LIDSKÝCH SOUSTAV,

HODNOT, TRADIC, ZVYKLOSTÍ A KULTUR.
KONEC ÚDOBÍ LIDSKÝCH TVORŮ.

Struktura a dynamika veškerého Stvoření odvozuje své principy, zákony a svůj život
ze Stvořitele. Protože nastávají, probíhají a stávají se z Absolutního tvořivého úsilí
Absolutního Nejvyššího, obsahují v sobě všechny principy, kategorie, atributy a
odvozeniny svého Stvořitele v relativním stavu a procesu. Tento stav a proces je
relativní jen k Absolutnímu stavu a procesu Absolutního Nejvyššího. Takový vztah
mezi Stvořitelem a Jeho/Jejím Stvořením určuje duchovní princip veškerých jsoucen a
bytí.

Tento duchovní princip stanoví, že normálním a přirozeným směrem rozvoje a pokroku
celého Stvoření je jeho pokrokové směřování k větší a větší aproximaci Absolutního
stavu a Absolutního procesu Absolutního Nejvyššího. V této aproximaci spočívá
princip stávání se. Jeden se stává více a více sám sebou větším a větším
uskutečňováním těsnější a těsnější blízkosti k Tomu, co absolutně Jest.

Takže v následování, aktualizaci a uskutečňování všech principů, kategorií, atributů a
odvozenin Absolutna Nejvyššího se nalézá pravý smysl vlastního života. Takový
smysl vede k pravé duchovnosti a k náležitému, správnému a normálnímu směru toku
či běhu vlastního života.

Toto je normální a přirozený stav věci. Toto je pravý duchovní princip, který je
vrozený, imanentní a vlastní všemu Stvoření. Plynutí je vždy jedním směrem k většímu
přiblížení se Absolutnímu stavu a Absolutnímu procesu Absolutního Nejvyššího. V
tomto pozitivním sklonu spočívá základ a základna věčného růstu, pokroku a
zlepšování všech sentientních entit. Jakákoli porucha v tomto toku či směřování je
nepřirozená, nenormální a negativní.

Účelem a cílem pseudotvůrců bylo přerušit tento tok a zavést ho nesprávným směrem.
Aby tak učinili, postupovali s rozvojem plánu, který vedl k fabrikaci
pseudočlověčenstva, ve kterém by se takové zvrácení mohlo projevit a provést. To
vede lidi k budování, rozvíjení, zakládání a udržování všemožných druhů lidských
systémů, zvyklostí, tradic a kultur, které umožňují takové zvrácení univerzálního řádu.
Byl tedy vyvinut protikladný činitel. Je protikladem přirozeného a normálního plynutí
Stvoření a ukládá protikladný tok či běh. Namísto toho, aby vedl k větší a větší
duchovnosti, která se nalézá v těsnější a těsnější blízkosti Nejvyššího, vede k menší a
menší duchovnosti, dokud potenciálně nezůstane žádná duchovnost.

Je řečeno, že potenciálně nezůstane žádná duchovnost. Důvod pro to je následující:
Normálním a přirozeným sklonem pravého života je neustále se přibližovat
Absolutnímu stavu a Absolutnímu procesu. Takový stav a proces kvůli své Absolutní
povaze nemůže být v absolutním smyslu dosažen. Jinak by jeden vždy byl a
nenastával by, neprobíhal a nestával by se. Proto jakýkoliv protikladný činitel k tomuto