Page 160 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

sklonu by byl protikladem téhož principu - přibližování se neduchovnosti. A jelikož
neexistuje řádný takový stav a proces, ve kterém by nebylo absolutně žádné
duchovnosti, je možno se navěky přibližovat něčemu, čeho v absolutním smyslu nelze
nikdy dosáhnout. Odtud tedy slovo „jako možnost“.

V protikladném činiteli tohoto protiproudu je vždy tendence obrátit se k původnímu,
normálnímu a přirozenému plynutí. Je to proto, že cokoli je abnormální a nepřirozené,
je zkreslením, zvrácením a zmrzačením normálního a přirozeného. Bez ohledu na to,
jak daleko se zkresluje, kazí a mrzačí, provádí se to na tom, co je ve skutečnosti
normální a přirozené. Takže normální a přirozené zůstává neustále v tomto
abnormálním a nepřirozeném.

Bez takové normality a přirozenosti by se nemohlo počít, založit a stát proti působícím
nic nenormálního a nepřirozeného. Je třeba si uvědomit, že veškerý život i veškerá
moc a energie nenormálního a nepřirozeného vyplývá z normálního a přirozeného.

Je tu však princip, který pseudotvůrci podcenili. Vše nenormální a nepřirozené tím, že
v sobě má přirozené a normální, by se neustále, bez přestání nutkalo, nutilo a vedlo k
návratu ke své normalitě a přirozenosti. To je zákonem všech duchovních principů.

Zde je třeba si znovu a znovu zapamatovat, že pseudotvůrci sami nemohou stvořit nic
nového, protože postrádají Absolutnost jsoucna a bytí. Cokoli je stvořeno, mohlo se
stvořit pouze z této absolutní kondice, která je sama nestvořenou. Ve svém tvůrčím
úsilí může někdo pouze odvozovat z této Absolutní kondice. Takže pseudotvůrci
neměli na vybranou než použít stavební kameny, které měli k dispozici ve formě
stvořeného sentientního života. Užitím živých buněk svého vlastního druhu
zfabrikovali lidskou rasu, do které vložili sklon k protikladnému trendu a plynutí
opačným směrem od duchovnosti. Takže zfabrikovali typické a specifické lidské
údobí.

Ale jak se mnohokrát před tím uvedlo, musí se v takových živých buňkách podržet a
zachovat všechny původní a ryzí principy Nejvyššího. Jinak by v nich nemohl být
žádný život; tedy by vyhynuly. V těchto původních a ryzích principech působí shora
zmíněný duchovní zákon. Směřovat normálním a přirozeným směrem k větší a větší
duchovnosti, to jest k větší blízkosti k Nejvyššímu - je vrozenou okolností. Z tohoto
principu plyne, že cokoli nepřirozené a abnormální je neustále nutkáno a nuceno k
návratu ke svému původnímu nenormálnímu a přirozenému směřování. To je prostě
podmínkou života.

Aby se mohla taková nenormální a nepřirozená kondice udržet, byly vyvinuty
prostředky, které jí uměle vnucují opačný směr. Takovými prostředky byly formy
falešných nebo pokroucených náboženství a pseudoduchovností, zvyků, tradic, kultur
a lidských systémů, které měly jen jeden konečný cíl – zastavit a obrátit přirozené a
normální plynutí života a udržovat protikladné abnormální a nepřirozené sklony. V
takových systémech bez ohledu na to, jak dobře sloužily svému účelu, existovaly
neustálé tlaky, napětí a stres. Kdykoli se oponuje něčemu, co plyne přirozeně, musí se
vynaložit značná síla, energie, snaha a tlak, aby bylo možno tento běh odchýlil či
obrátit. Takový je tedy stav tlaků, napětí a stresů. Zakládá svou povahou
nepřirozenosti stav neustálé krize, která existuje v rámci všech lidských systémů.

Bez ohledu na to, jak pozitivní se jeví některé výdobytky lidských systémů a do jaké
míry se zdá, že slouží dobru člověčenstva, nakonec podporují kritické rozpoložení
stálé krize lidských systémů. Aby se tento stav krize mohl zdolávat a ovládat, muselo
se vytvořit mnoho prostředků téže povahy a nashromáždit mnoho tradic, zvyklostí,