Page 156 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

lidský duchovní vývoj. Na tomto pojetí já a jeho obrazu padá a stojí veškeré pojetí
pravé duchovnosti. Proto jsou všechny snahy zaměřeny na zkreslování, deformování a
mrzačení pravého pojetí a obrazu já.
Pozornost lidí je odvedena od jejich vlastních niter, kde sídlí jejich já a kde je říše
duchovnosti. Budují se zvyky, tradice a kultury s jejich vnějšími stereotypy,
požadavky, předpisy, pozicemi, rolemi, funkcemi a maskami. U každého se očekává,
požaduje a vyžaduje, aby nebyl sám sebou, ale přilnul k diktátům těchto očekávání a
stereotypů. Vynucuje se, aby každý vnímal sám sebe ne z pohledu niterného já, ale z
pohledu vnějších očekávání, standardů a stereotypů. Začíná se myslet, že jeden je
vskutku touto rolí, touto maskou a tím, co se předpisuje, aniž by byl něčím jiným.
Takové ztotožnění se s vlastní maskou a rolí vede k zavržení, či přinejmenším k
přehlížení skutečného já, kde se nachází pravá duchovnost. Takže to odvádí pryč od
duchovnosti. Jak Carl Gustav Jung správně zdůrazňuje, je to nebezpečná situace,
která ústí v duševní nerovnováhu vedoucí ke všem druhům duchovních, duševních,
emočních, intelektuálních, sexuálních a fyzických poruch.

Tímto modelem zajišťují pseudotvůrci dva účely: 1) nahradit pravé já umělým,
vybudovaným z očekávání, rolí, nauk, stereotypů, pozic a požadavků zevnějšího, kde
neexistuje žádná duchovnost; a 2) přivést lidi k šílenství a přijetí všech druhů chorob,
které by nakonec mohly zahubit je a všechna stvoření pravého Stvořitele.

Potřeba být sebou samým je vrozenou jedinečné lidské bytosti a jejímu bytí. S ní se
udržuje život a jí se získává osobní význam. Je tu vždy niterné nutkání být sebou
samým. Stává-li se; někdo stále více sám sebou, tento tlak se uvolní, a získá se tak
pravý pojem a obraz vlastního já. To přivádí k větší duchovnosti, protože v tomto
uvědomění se odhaluje přítomnost Nejvyššího a nachází se zdroj neomezené a
nepodmíněné lásky a moudrosti. Tento zdroj se stává nekonečnou a věčnou cestou
pro neustálé stávání se sebou samým a bližším Nejvyššímu. Větší přiblížení k
Nejvyššímu činí pak každého více sebou samým. To vede k vyššímu duchovnímu
uvědomění a objev pravého fungování a významu vlastního života.

Avšak neuvolní-li se toto nutkání být sám sebou a namísto toho se vybuduje umělé já
a naslouchá se mu, výsledkem toho je ohromné napětí v nitru a rovnováha lidského
života je vyšinuta. Takové napětí a nerovnováha se projevuje zdeformovaným,
nepravým obrazem a pojetím vlastního já, což vede k rozvoji všech druhů šíleného,
patologického a zvráceného chování a příznaků, které zničí pravý smysl a význam
lidského života.

To je výsledkem lidského duchovního úpadku, zfabrikovaného pseudotvůrci.

28. Náhrada niterných hodnot já vnějšími, umělými a neskutečnými maskami, rolemi a
stereotypy vede k rozvoji potřeb nahradit duchovní činitele neduchovními. Potřeba
duchovních činitelů vždy trvá. Nelze ji odstranit kvůli její imanentnosti v životě samém.
Lze ji ale deformovat, pokazit a zmrzačit imitacemi a nahradit fyzickými rozkošemi, s
nimiž souvztaží. Láska, moudrost, ohled, přijetí, sdílení a vzájemnost jsou vždy
přítomné. Mají vždy duchovní hodnotu, proto jsou nebezpečným faktorem v plánu
pseudotvůrců. Z toho důvodu je obrátili k jejich souvztažným fyzickým faktorům, které
se staly účelem a cílem samy o sobě namísto toho, aby byly prostředky k většímu
duchovnímu uvědomění.

Takže na jedné straně se vyhledávání tělesných rozkoší stává hlavní zábavou většiny
lidských tvorů, na straně druhé je lidé úplně odmítají či se jich vzdávají.