Page 156 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI
P. 156

lidský duchovní vývoj. Na tomto pojetí já a jeho obrazu padá a stojí veškeré pojetí
            pravé duchovnosti. Proto jsou všechny snahy zaměřeny na zkreslování, deformování a
            mrzačení pravého pojetí a obrazu já.
            Pozornost lidí je odvedena od jejich vlastních niter, kde sídlí jejich já a kde je říše
            duchovnosti.   Budují   se   zvyky,   tradice   a   kultury   s   jejich   vnějšími   stereotypy,
            požadavky, předpisy, pozicemi, rolemi, funkcemi a maskami. U každého se očekává,
            požaduje a vyžaduje, aby nebyl sám sebou, ale přilnul k diktátům těchto očekávání a
            stereotypů. Vynucuje se, aby každý vnímal sám sebe ne z pohledu niterného já, ale z
            pohledu vnějších očekávání, standardů a stereotypů. Začíná se myslet, že jeden je
            vskutku touto rolí, touto maskou a tím, co se předpisuje, aniž by byl něčím jiným.
            Takové ztotožnění se s vlastní maskou a rolí vede k zavržení, či přinejmenším k
            přehlížení skutečného já, kde se nachází pravá duchovnost. Takže to odvádí pryč od
            duchovnosti. Jak  Carl Gustav Jung  správně zdůrazňuje, je to nebezpečná situace,
            která ústí v duševní nerovnováhu vedoucí ke všem druhům duchovních, duševních,
            emočních, intelektuálních, sexuálních a fyzických poruch.

            Tímto   modelem   zajišťují  pseudotvůrci  dva   účely:   1)   nahradit   pravé   já   umělým,
            vybudovaným z očekávání, rolí, nauk, stereotypů, pozic a požadavků zevnějšího, kde
            neexistuje žádná duchovnost; a 2) přivést lidi k šílenství a přijetí všech druhů chorob,
            které by nakonec mohly zahubit je a všechna stvoření pravého Stvořitele.


            Potřeba být sebou samým je vrozenou jedinečné lidské bytosti a jejímu bytí. S ní se
            udržuje život a jí se získává osobní význam. Je tu vždy niterné nutkání být sebou
            samým. Stává-li se; někdo stále více sám sebou, tento tlak se uvolní, a získá se tak
            pravý pojem a obraz vlastního já. To přivádí k větší duchovnosti, protože v tomto
            uvědomění   se   odhaluje   přítomnost   Nejvyššího   a   nachází   se   zdroj   neomezené   a
            nepodmíněné lásky a moudrosti. Tento zdroj se stává nekonečnou a věčnou cestou
            pro   neustálé   stávání   se   sebou   samým   a   bližším   Nejvyššímu.   Větší   přiblížení   k
            Nejvyššímu činí pak každého více sebou samým. To vede k vyššímu duchovnímu
            uvědomění a objev pravého fungování a významu vlastního života.


            Avšak neuvolní-li se toto nutkání být sám sebou a namísto toho se vybuduje umělé já
            a naslouchá se mu, výsledkem toho je ohromné napětí v nitru a rovnováha lidského
            života   je   vyšinuta.   Takové   napětí   a   nerovnováha   se   projevuje   zdeformovaným,
            nepravým obrazem a pojetím vlastního já, což vede k rozvoji všech druhů šíleného,
            patologického a zvráceného chování a příznaků, které zničí pravý smysl a význam
            lidského života.

            To je výsledkem lidského duchovního úpadku, zfabrikovaného pseudotvůrci.

            28. Náhrada niterných hodnot já vnějšími, umělými a neskutečnými maskami, rolemi a
            stereotypy vede k rozvoji potřeb nahradit duchovní činitele neduchovními. Potřeba
            duchovních činitelů vždy trvá. Nelze ji odstranit kvůli její imanentnosti v životě samém.
            Lze ji ale deformovat, pokazit a zmrzačit imitacemi a nahradit fyzickými rozkošemi, s
            nimiž  souvztaží.   Láska,   moudrost,   ohled,   přijetí,   sdílení   a   vzájemnost   jsou   vždy
            přítomné. Mají vždy duchovní hodnotu, proto jsou nebezpečným faktorem v plánu
            pseudotvůrců. Z toho důvodu je obrátili k jejich souvztažným fyzickým faktorům, které
            se staly účelem a cílem samy o sobě namísto toho, aby byly prostředky k většímu
            duchovnímu uvědomění.


            Takže na jedné straně se vyhledávání tělesných rozkoší stává hlavní zábavou většiny
            lidských tvorů, na straně druhé je lidé úplně odmítají či se jich vzdávají.
   151   152   153   154   155   156   157   158   159   160   161