Page 15 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

skutečnosti, že ve své pravé esenci a substanci nemůže být pojmenováno relativními
termíny lidské řeči, jelikož vše počíná z jeho vlastní Absolutní reality. Tudíž všechna
jména, pojmy, ideje a myšlenky, kterými ho nazývají, probíhají, nastávají a stávají se s
pomocí výsledků existence této Absolutní reality, kterou nelze pojmenovat. Je
nazýváno mnoha jmény, neboť má nekonečný počet absolutních atributů. Proto jsou
všechna jména Jemu vlastní. Pro účely této knihy je jeho správné jméno Nejvyšší.
Proto se v celé této knize bude soustavně užívat termínu „NEJVYŠŠÍ“, aby se tímto
pojmem označilo vše, co ustavuje definici a všechny principy obecné duchovnosti.
Termín „Nejvyšší“ v nejzazším a Absolutním smyslu ustanovuje všechny principy
Maskulinity a Femininity. Tedy oba pojmy - jak „On“, tak i „Ona“ - jsou použitelné v
souvislosti s pojmem Nejvyššího.

Pojem Nejvyšší zahrnuje a označuje v léto knize to, co Je známo jako Bůh, Jehova,
Adonai, Elohim, Shaddai, Ježíš Kristus, Syn Boží, Syn člověka, Brahma, Višnu, Šiva,
Ráma, Krišna, Budha, Aláh, Manitou a pod ostatními jmény jsoucími na této Zemi a v
jiných vesmírech, galaxiích, slunečních soustavách, planetách a jiných dimenzích.
Tato jména představují popis mnoha různých absolutních atributů Nejvyššího a
souvztaží s nimi. V sobě ale nikdy úplně a zcela nepostihnou skutečnou esenci a
substanci nejen Nejvyššího, ale ani jakéhokoli z Jeho/Jejích absolutních atributů.
Jméno Nejvyššího „Ježíš Kristus“ má zvláštní místo a význam ve srovnání s ostatními
jmény. Ohledně tohoto významu viz. kapitolu třetí první části této knihy.

Z těchto obecných principů duchovnosti pocházejí principy lidské duchovnosti zvlášť:

1. Lidské bytosti nastávají, probíhají a stávají se z nestvořeného Absolutního stavu a
jeho Absolutního procesu. Protože z něho nastávají, probíhají a stávají se, odrážejí,
nesou a obsahují všechny jeho principy, všechny jeho atributy a jejich odvozeniny v
relativním smyslu. Nemohou je mít v Absolutním stavu a v Absolutním procesu, neboť
nastávají, probíhají a stávají se z absolutního, jež nenastává, neprobíhá a nestává se,
jelikož vždy jest. To, co nastává, probíhá a stává se z absolutního, může být a je vždy
jen relativním k tomu absolutnímu. Avšak relativní k absolutnímu je nositelem,
jímačem, odražečem, držitelem absolutního svým relativním k absolutnímu. Relativní k
absolutnímu je výsledkem Absolutního procesu, kdy se jeho Absolutní proces odráží
nastáváním, probíháním a stáváním se relativního k absolutnímu. Z toho důvodu je
absolutní ve svém relativním smyslu. Relativní není a nemůže být v absolutním,
protože by tedy muselo vždy být, a tím by nebylo už relativním. Na druhé straně může
Absolutno být a je přítomno ve svém relativním prostřednictvím principů nastávání,
probíhání a stávání se. Nastávání, probíhání a stávání se je Absolutním výsledkem
Absolutního procesu Absolutního stavu Absolutního „Já jsem“, které je Absolutním
sebeuvědoměním. Nejvyšší je Absolutním sebeuvědoměním projevujícím se svým
nastáváním, probíháním a stáváním se. V neustálém nastávání, probíhání a stávání se
sebeuvědomění z Absolutního sebeuvědomění, které je základním principem lidských
bytostí, existuje absolutní ve svém relativním a ve všech jeho následcích, atributech,
projevech a odvozeninách. Tento princip tedy stanoví, že lidské bytosti mají
sebeuvědomění z Absolutního sebeuvědomění, kterým je Nejvyšší (vzhledem k
definici Nejvyššího popsané v předcházejících dvanácti principech). Nejsou tedy
sebeuvědomělé samy v sobě a ze sebe, ale z Absolutního sebeuvědomění Nejvyššího.
To je důvodem, proč lidské sebeuvědomění je relativní k Absolutnímu sebeuvědomění
Nejvyššího. Zároveň ale obsahují lidské bytosti ve své schopnosti mít vědomí sebe
sama Absolutní přítomnost a Absolutní proces Absolutního vědomí Nejvyššího.
Nejvyšší je Absolutním a čistým vědomím v Sobě Sama. Vědomí lidských bytostí
nastává, probíhá a stává se z Absolutního vědomí v Sobě a ze Sebe. Jelikož Nejvyšší
je vždy v absolutním smyslu „Já jsem“ v Sobě a ze Sebe, je lidská bytost vždy „já
jsem“ relativním k „Já jsem“ absolutnímu. Vědomí „já jsem“ relativní k „Já jsem“