Page 12 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

Co nastává, probíhá a stává se z toho, co nenastává, neprobíhá a nestává se a co je
vždy uvnitř, je vně toho uvnitř. Ale protože „vně“ nastává, probíhá a stává se z
„uvnitř“, obsahuje v sobě toto „uvnitř“. Proto „vně“ toho „uvnitř“ je samo „uvnitř“
toho „vně“. Je důležité si uvědomit, že „vně“ toho „uvnitř“ není totéž jako to „uvnitř“.
Co nastává, probíhá a stává se z něčeho, co nikdy nenastává, neprobíhá a nestává se,
protože vždy jest, nemůže být totéž. „Vně“ je extenzí, výsledkem procesu toho, co je
tím „uvnitř“ a co nenastává, neprobíhá a nestává se. Extenze a výsledek procesu
něčeho není totéž jako to něco, ale obsahuje to něco jako princip svého nastávání,
probíhání a stávání se. Abychom pochopili tyto definice, je třeba dále rozpracovat
jejich obsah v podobě výčtu jejich základních pojmů.

Vzhledem k první definici a jejímu objasnění je nutno uvážit některé obecné principy
duchovnosti:

1. Nestvořený Absolutní stav a jeho Absolutní proces je Absolutním sebeuvědoměním.
Je to tedy Absolutní a Čisté vědomí v sobě a ze sebe. Absolutní a čisté vědomí
znamená, že to, co vždy jest, je „Já jsem“. „Já jsem“ obsahuje a zahrnuje vše, co je v
Absolutním stavu a jeho Absolutním procesu v Absolutním smyslu. Absolutní vědomí
„Já jsem“ je Absolutní mysl. Absolutní mysl ustavuje Absolutně vědomou bytost.
První princip tedy stanoví, že to, co vždy jest a nikdy nenastává, neprobíhá a nestává
se, je Absolutní, Dokonalá, Nestvořená, Sentientní entita, která je čistým Absolutním
vědomím Absolutního „Já jsem“.

2. Jelikož Absolutní „Já jsem“ vždy jest a nenastává, neprobíhá a nestává se, je
současně Absolutní nezávislostí a Absolutní svobodou. To, co vždy jest, lze pojímat
tak, že nemůže být omezeno ani ohraničeno absolutně ničím. Jelikož vše nastává,
probíhá a stává se z Absolutního „Já jsem“ a „Já jsem“ nenastává, neprobíhá a
nestává se z ničeho, je samou svobodou a nezávislostí v sobě ze sebe. Kdyby tomu
tak nebylo, nemohlo by nic existovat. Nebylo by žádné „Já jsem“. Užití slova „Já jsem“
vždy předpokládá úplnou svobodu a nezávislost. Z toho tedy plyne druhý princip:
Protože v tomto spoluoznačení „Já jsem“ nenastává, neprobíhá a nestává se, ale vždy
jest, je v sobě a sebou samou svobodou a nezávislostí.

3. Absolutní „Já jsem“ je Absolutním stavem. Absolutní stav Absolutního „Já jsem“ je
Absolutní láska. Absolutní láska Absolutního stavu Absolutního „Já jsem“ je
Absolutní esencí Absolutního „Já jsem“. Absolutní esence Absolutního „Já jsem“ je
Absolutním životem. Takto je Absolutní život Absolutní láskou. Ta je v sobě a ze sebe
Absolutním principem všeho. Tento princip tedy stanoví, že Absolutní stav
Absolutního „Já jsem“ je Absolutní láska, která je Absolutním životem.

4. Absolutní stav Absolutního „Já jsem“ je Absolutním procesem. Samou podstatou
svého Absolutního principu je Absolutní „Já jsem“ svým „Absolutním jsem“
imanentně a nepřetržitě v Absolutním procesu. Absolutní proces Absolutního „Já
jsem“ je Absolutní moudrost, Absolutně čisté myšlení. Absolutní moudrost
Absolutního procesu Absolutního stavu Absolutního „Já jsem“ je samou Absolutní
substancí Absolutního „Já jsem“. Je to Absolutní forma, Absolutní projev svého
Absolutního stavu. Je to Absolutní proces myšlení Absolutní lásky Absolutního „Já
jsem“. Z tohoto principu tedy plyne, že Absolutní „Já jsem“ je vždy Absolutním
myšlením. Absolutní myšlení je tedy procesem Absolutního stavu Absolutního „Já
jsem“.

5. Hlavní atributy Absolutního stavu Absolutní lásky Absolutního „Já jsem“ jsou:
Absolutní vůle, Absolutní motivace, Absolutní cítění a Absolutní sdílení. Samým
životem Absolutní lásky je chtít milovat absolutně a nepodmíněně. Je absolutně