Page 105 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

stavu, uskutečňují se v přírodním stupni, reprezentovaném na základě svobodné volby
planetou Zemí a jejími lidmi v jejich pozici v uspořádání duchovní organizace.

11. Hierarchie duchovního uspořádání je taková, že všechny zkušenosti v rámci její
struktury bez ohledu na to, jak negativní či jak pozitivní se zdají být, jsou v ní včleněny
tak, že nakonec slouží účelu dobra a posiluji toto uspořádání.

Lidé na planetě Zemi v průběhu veškerých svých minulých i budoucích dějin volili a
budou volit ze své svobodné vůle obsazení takového místa v této struktuře, které
umožnilo a umožní všem ideám, alternativám a volbám tohoto uspořádání, aby se
zobrazily na živých příkladech v konkrétnosti a farnosti jejich reprezentace.

Volba se respektuje oje jí dovoleno setrvat tak dlouho, jak si to kdo přeje. Aby to
mohlo trvat navěky a kdokoli by si mohl zvolit udržovat lásku ke svým zlům navždy,
bylo nutno povolit existenci pekel, kde je taková věčná existence možná. To
neznamená, že je třeba setrvávat v této lásce navždy. Možnosti volby a alternativy jsou
vždy přítomny dokonce i v peklech a je možno změnit svou lásku kdykoli, kdy to
někdo chce ze své vlastní svobodné volby. Znamená to tedy pouze, že se zde může
setrvat navěky a že nikdo není nucen ke změně.

Takové ilustrace a příklady je nutné mít neustále na mysli, aby se v jakékoli sentientní
entitě neusídlila ani idea vynucování změn, ani idea nutnosti setrvávat v jakémkoli
stavu navěky. Obě ideje by mohly ohrozit sám život jakékoli sentientní entity.

Se svým životním stylem a svými pekly v duchovním světě jsou lidé na Zemi živým
příkladem a důkazem existence takového uspořádání. To neustále poskytuje komukoli
bezpečí a jistotu v tom, že může v jakékoli situaci změnit své volby, alternativy a
možnosti. Nic není trvalé s výjimkou vlastní možnosti volit. Taková je povaha
Absolutní lásky Absolutní moudrosti Nejvyššího.

12. Úplnost a plnost jsoucna a bytí tohoto jednotlivého cyklu času a toho, co
reprezentuje v souhrnné celistvosti veškerých dob od věčnosti do věčnosti, by
nemohla být možná bez existujících poměrů na planetě Zemi. Přímá inkarnace
Nejvyššího do Jeho/Její tělesné plnosti Ježíše Krista a méně plná a přímá v několika
dalších duchovních vůdcích na planetě Zemi umožnila všemu Stvoření získat
konkrétní zobrazení toho, jak skutečně působí pojetí nepodmíněné Absolutní lásky a
Absolutní moudrosti.

Bez této inkarnace by žádná taková idea nebyla rozpoznatelná a pochopitelná. Bez ní
by se nemohla ustanovit žádná základna pro ztotožnění se s vlastním sebepojetím a
pro přibližování se k Nejvyššímu. A to by mohlo vést k prázdnému pojmu toho, jaké je
to být jako Nejvyšší. Taková situace by mohla odstranit jakoukoli motivaci pro to, aby
se Stvoření snažilo o nepodmíněnou lásku a moudrost.

Tím, že Nejvyšší na sebe vzal na planetě Zemi lidskou přírodní formu, stal se
rozpoznatelným, viditelným, přístupným, hmatatelným, milovatelným atd. V Jeho/Jejím
předešlém stavu to nebylo možné a proveditelné vzhledem k jakékoli čijící entitě,
neboť tento stav postrádal konkrétní spojující linku k Jeho/Jejímu Stvoření skrze
pevnou přírodní přirozenost. Z toho důvodu bylo nejprve nutno stvořit zvláštní stav a
rozpoložení, jímž by se mohla založit tato spojující linka.

Jestliže by se negativnímu stavu na planetě Zemi nepovolilo existovat, nevznikla by
nikdy pro Nejvyššího žádná nutnost, aby se zde inkarnoval. Bez tohoto by se účel, cíl
a smysl tohoto časového cyklu zcela vytratil. Spojující linka vytvořená inkarnací Ježíše