Page 100 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

vlastní volbou. Z tohoto rozpoložení by se nemohlo odvodit žádné pojímání a
sebeuvědomění. Kdyby tu nebylo žádné pojetí něčeho, nemohlo by se realizovat
jakékoli sebeuvědomění. Kde není sebeuvědomělosti, není vědomí jakékoli hodnoty.
Takový život by neměl význam.

Jelikož základna vztahu mezi Stvořitelem a Jeho/Jejím Stvořením spočívá na týchž
principech, jakými Stvořitel působí, je nutné vložit do každé čijící entity vědomí, že
může ze své svobodné vůle kdykoli odmítnout či přijmout cokoliv, co se jí nabízí. Toto
je hlavní prostředek, kterým všechny uvědoměle vědomé entity ustanovují pojem sebe
sama a představ sebe sama. Toto uvědomění a vytváření idejí je neustále udržuje tím,
čím jsou.

Idea schopnosti odstoupit od přijetí duchovnosti a neoplácet nabízenou lásku a
všechny ostatní dary Nejvyššího v sobě obsahuje možnost pro rozvoj negativního
stavu. Nejvyšší je - jak se neustále zdůrazňuje - Absolutním pozitivním stavem a
Pozitivním procesem. V takovém stavu či procesu nemohou být samy o sobě přítomny
žádné negativní ideje. Možnosti pro vývin těchto idejí, když se zaujme nějaký jiný stav,
se v pozitivním stavu předvídají. Láska buduje vše především na svých vlastních
principech svobody, nezávislosti a volby. Bez možnosti volby není lásky. Na základě
těchto principů musí jeden poskytnout druhému příležitost říci „ne“ či „ano“. Tím, že
se řekne „ano“, se stvrzuje láska a potvrzuje pozitivní stav. Tím, že se řekne „ne“,
udržuje se láska také svou povahou respektující něčí volbu (jedině pravá láska může
tolerovat „ne“ kvůli lásce, jinak by to nebyla láska) - a pozitivní stav je tak svou negací
vždy tím více potvrzen.

Kvůli těmto skutečnostem není možné považovat Nejvyššího či pozitivní stav za tvůrce
negativního stavu, neboť v pravém stavu lásky neexistuje žádný takový pojem. Je tu
jen svoboda volby. Moudrost této lásky jde o krok dál při ustanovení zákona, že každá
volba vede nevyhnutelně ke svým důsledkům. Toto je samou povahou volby. Kdyby
nebylo žádných důsledků, nebylo by žádného potvrzení volby. V potvrzení volby je
potenciál produkce negativního stavu. Schopnost volby je sama o sobě principem
čisté lásky. Není tu samo o sobě nic negativního. Avšak jakýkoliv souhlas s nějakou
volbou může přinést plody jen svými důsledky. Tyto důsledky mohou obsahovat
negativní elementy, aby se tak potvrdilo, že takové volba byla skutečně učiněna.
Schopnost takto konat je z Absolutní lásky. Jedině pravá láska může tolerovat takovou
situaci. „Neláska“ není schopna tolerance a nutí každého k přijetí toho a k víře v to, co
ona chce, a ne toho, co chce či potřebuje někdo druhý.

Z toho je možné jasně vidět, pokud se chce, že tolerance negativního stavu je akt čisté
lásky kvůli zachování nejhodnotnějšího principu všech sentientních entit – svoboda
volby. Touto svobodou jsou tím, čím jsou, a jí se potvrzuje skutečná láska. To je jeden
z důvodů, proč je dovoleno zlu, aby se projevilo, a proč se věci dějí tak, jak je tomu na
planetě Zemi.

2. Abychom měli nějaké pojetí důsledků, je nutné je zobrazit příkladem. Je třeba znát
důsledky volby před tím, než se učiní. Volba naslepo není volbou a neobsahuje v sobě
pravou svobodu. Jestliže by sentientní entita neměla znalost důsledků takové volby,
nemohla by volit. Jestliže by nemohla volit, postrádala by sám svůj život. Proto musí
být zobrazeny důsledky jakékoli volby se všemi jejich výsledky.

Je to univerzální zákon, že každá idea samou svou povahou v sobě obsahuje všechny
své důsledky a následky. Je také univerzálním zákonem to, že jakmile jakákoli idea či
myšlenka vyvstane v jakémkoli procesu myšlení, má sklon k vlastní aktualizaci a
seberealizaci v konkrétní životní formě skrze své následné kroky, dokud nenastane se