Page 102 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

Toto je tedy to, proč je negativnímu stavu jako stagnaci se všemi jeho smrtelnými
důsledky a následky dovoleno, aby nastal.

4. Sentientní život by neměl žádný význam; kdyby obsahoval jen uniformitu.
Nekonečná rozmanitost zkušenosti, pozic, stavů a úrovní, dimenzí a sentientních entit
dokazuje bez stínů pochybnosti, že pravý smysl sentientního života spočívá v jeho
potřebě a schopnosti být vystaven nekonečným možnostem objevování, poznání a
sdílení. Jednotlivý stav, jediné rozpoložení či jedna úroveň nemohou poskytnout
takovou příležitost a naplnit tento smysl. Ale musí se též zobrazit na příkladech
důsledky a následky objevování, poznávání a sdílení či zdržení se těchto možností,
aby se motivovala taková potřeba a motivoval se takový význam.

Protože ilustrativní a konkrétní povaha fyzické úrovně je tím nejlepším a
nejvhodnějším místem těchto událostí, stává se přírodním jevištěm, na němž se vše
odehrává. Proto se vše zde na planetě Zemi odehrává v konkrétní podobě. Protože se
všichni zúčastnění v tomto ději účastní ze své svobodné volby, jsou bez ohledu na to,
zda jsou, či nejsou si toho uvědoměle vědomi, za cokoli, co se odehraje v jejich
životech, bez jakékoli výjimky plně, zcela a naprosto zodpovědni.

5. Stav a proces jsoucna a bytí jakékoli sentientní entity je relativní pouze k
Nejvyššímu, kdož jest Absolutním. Proto je možno získat sebeuvědomění,
sebepojímání a představu sebe sama jakékoli sentientní entity jedině srovnáním.
Jeden se srovnává se všemi ostatními a všichni ostatní se porovnávají s ním. Tudíž
musí být každá čijící entita jedinečná a neopakovatelná. Výsledkem toho je, že
jakékoliv stavy, kondice a zkušenosti této sentientní entity musí být také jedinečné.
Dva stejné zážitky a jejich obsahy by byly jen jedním, nemohlo by se z toho udělat
žádné srovnání. Není-li žádného srovnání, není možné ani žádné sdílení. Nebylo-li by
žádné sdílení, nemohla by existovat žádná základna lásky. Bez takové báze by
nemohla existovat svoboda volby. Bez svobody volby by nemohla existovat žádná
vědomě uvědomělá entita.

Povaha tohoto srovnání vyžaduje, abychom měli příležitost volit, prožívat cokoli
vůbec, či zakoušet jen jedinou zkušenost - to jest neprožívat nic. Stav nižádné
zkušenosti je zakoušením nezakoušení ničeho. Protože je to úplně negativním stavem,
má to své důsledky a následky zcela negativního charakteru.

Abychom měli skutečné srovnání všech zkušeností, musíme mít na výběr zkušenost
žádné zkušenosti. Jedině s takovou možností volby se může uskutečnit skutečné
srovnání a získat pravá jedinečnost samého sebe s jeho jedinečnými zkušenostmi.
Aby se poznaly důsledky a následky takové situace na vlastním sebepojetí a životě, je
nutné je zobrazit užívajíc konkrétních příkladů. Protože konkrétnost je přirozená
fyzickému stavu, stává se tento stav skutečným jevištěm pro toto zobrazení.

6. Vzhledem k relativnosti povahy každé sentientní entity k Absolutnímu Nejvyššímu je
skutečné pochopení účelu života možno získat jen s pomocí příkladů a zobrazení.
Jedině v Absolutním stavu a Procesu je možné cokoli pochopit přímo bez jakýchkoli
příkladů či zobrazení.

Aby se mohlo získat pravé pochopení účelu veškerého Stvoření, je nutné zobrazit
tento účel v relaci k příkladům bezúčelného podnikání. Není možné získat pojem
účelovosti bez srovnatelných stavů, v nichž není žádný účel. Negativní stav sám o
sobě nemá žádný účel. Jeho účelem je zničit cokoli pozitivní a účelné, a to není
žádným účelem. Takový stav skrze své negativní následky a důsledky živě zobrazuje
povahu pravého účelu života. Protože je konkrétní a ilustrativní představování těchto